Začíná můj velký den D. A začíná již ve 4 hodiny ráno. Po pár hodinách spánku se probouzím ještě do tmy, abych naložila zbytek nákladu do auta a v půl šesté mohla být v Grébovce. Ačkoli se brána Apetit pikniku oficiálně otevřela až v 10 hodin, bylo třeba se dostavit s velkým předstihem, aby se stačio vystřídat mnoho dalších prodejců.
Toto je starší příspěvek z mého blogu Vařeniště.cz
Publikován: 20. 6. 2015
Při vší smůle se autem vydáváme do chmurného deštivého rána, vstříc velkému dobrodružství. Nervózně beru do ruky mobil a s velkými nadějemi si prohlížím předpověď počasí. PRÝ by se mělo vyjasňonvat. Musí! Přijíždíme ke Grébovce – ke krásnému parku, který je pro tuto velkolepou akci naprosto ideální. Stánku zde je více než dost, a jsou rozesety po celém parku, kam jen oko dohlédne. Taťka mi pomáhá vyložit spoustu dobrot a dále je to již na mě. Tedy do chvíle, než přijde někdo z mého dream teamu a pomůže mi vyprodat stánek s cca 360 porcemi svých výrobků. Pro své příznivce jsem si nachystala čokosušenky se 75% čokoládou, bílé čokosušenky s levandulí z naší zahrádky, pampeliškový sirup z pampelišek od lesa s lehkou vůní citrusů, falafel z červené řepy s domácím pita chlebem a superzdravý ovocný chlebíček s karobem a slunečnicovými semínky. Pomalu se začínám probírat mnoha bedýnkami, přepravkami, sáčky a koho nevidím – můj poklad a zroveň součást mého dream teamu mě dorazil podpořit již v 6 hodin ráno. Jeho obětavost mu nedovolila spát více než pouze pár hodinek a vydal se skrze déšť za mnou. Místo 4 dlouhých hodin čekání do otevření jsme zažili příjemnou chvíli, při níž jsme si nachystali stánek a v tom se začali objevovat první návštěvníci.
A dorazila i další posila – moje výborná kamarádka Andrea přijela i se svou ségrou, kterou jsme prozatím znala jako nadšenou fanynku Vařeniště, a dnes nám chtěla pomoct. Víte, když máte po ruce i pár schoných a šikovných lidí, kteří něco dělají s nadšením a láskou, tak nepotřebujete dalších 10 lidí navíc. Všichni byli tak sehraní – Andrejka i Tom byli obratní, milí, pohotoví…a já jen zírala. Vůbec jsem se nemusela bát stoupnout si přímo před svůj stánek, kde jsem mohla konverzovat s gurmány a lákat další a další zákazníky. Objevilo se i pár známých. Přijela mě podpořit rodina. Dokonce mě přišly pozdravit holky z Pažitky.
Třináctá hodina byla za námi a zbývalo jen pár kousků k doprodeji. Věděla jsem, že se za námi tlačí další prodejce, který mě ve stánku střídal. A tak nás napadlo udělat last minute akci, při níž jsme za super cenu v mžiku doprodali i pár posledních kousků a stánek byl vybílený. Naše zelené balónky se ztrácely v ručíčkách nadšených dětí mizejících s rodičí v dáli, kteří se zároveň stali i posledními zákazníky.
Vše bylo pryč. Nevím, kdo zářil štěstím více. Jestli jsem to byla já, která jsem to ještě nestačila pořádně vstřebat. Nebo to byl můj dream team, který nás dovedl ke zdárnému výsledku. Anebo rodina, která mi přála doprodat tu hromadu výrobků, za nimiž se skrývaly hodiny práce a oni na to dohlíželi a stáli při mě.
Zkrátka – všichni jsme byli děsně HAPPY! ?
Zapakovali jsme rychle přepravky, nářadí, a otevřel se nám prostor pro zážitek z pohledu diváka a ochutnávače. Spolu s přítelem jsme si prošli obrovský park, kde stál jeden lákavější stánek vedle druhého. Překvapilo mě, kolik z nich bylo nabité sladkostmi. A přitom já tak toužila po něčem slaném, co by mě vzpružilo. A tak jsem šla po sendviči, quiche od Kiš-Kiš (moji nejoblíbenější) a sklence vínka. Uspokojila jsem své chuťové pohárky a více nadšení jsem snad již nebyla schopná vstřebat. Pomalu jsme se vydali k odchodu.
Zajímalo by vás, co jsem dělala po příchodu domů? – Spát? Neee. Šla jsem si odpočinout, samozřejmě. Pustila jsem se do pečení bábovky a v hlavě si přemítala krásný den na Apetit pikniku.
Když jsem před půl druhým rokem zakládala Vařeniště, ani jsem si netroufla doufat, že přijde den, kdy budu patřit k hrstce šťastlivců, které Apetit zahrne do této jedinečné akce. Pouze 18 amatérů, kulinářů na směnu mělo tu možnost se zúčastnit. Dostala jsem skvělou příležitost. Prožila jsem si dlooouhé hodiny strávené v kuchyni, balením, lepením a také dlouhé hodiny nervozity. Málo hodin spátku, ale zato přišla OBROVSKÁ ODMĚNA – VYPRODÁNO!
