Jako každé dítě, které se rádo nechá svést sladkou nutellou, jsem si jí dávala i já. Nikdy to sice nebyla top pochoutka, kterou bych si vydupávala víc než třeba zmrzlin, ale lžíci nutely jsem prostě neodolala. Čím více jsem se blížila dospělosti a moje chutě se měnily, tím více mi její sladká chuť stahovala pusu. Kolem sebe jsem měla spoustu závisláků na tomhle cukrovo-kakaovém krému, ale nějak jsem nemohla pochopit, jestli se to tak zdá sladké jenom mě anebo je to právě ten důvod, proč to všichni milují. A to jsem sladké milovala. Ujížděla jsem na sušenkách i čokoládě, ale nutella mi prostě přišla až nechutně sladká.
Bohužel jsem podle svých chutí i vypadala. Na své první školní fotce vypadám jako prasátko. Sedím tam našprcnutá mezi ostatními dětmi, tváře kulaťoučké, šatičky růžovoučké. Rozhodně jsem nepůsobila jako křehká dívenka, ale nějaký valibuk, který sežral růženku a oblékl si její šaty. Možná se vám to zdá ftipný, ale čím více jsem vyrůstala (věkově, malá jsem tak nějak zůstala), začínala jsem tím trpět. Když jsme měli v 9 třídě vysvědčení a já si půjčovala šaty svojí sestřenice, která byla o několik let starší a byla o něco vyšší, a viděla jsem, jak mi ty šaty obepínají micheliny, nebylo mi do zpěvu.
Toto je starší recept převzatý z mého blogu Vařeniště.cz
Publikován: 29. 11. 2018
Hodně mi změnil život týdenní pobyt se spolužáky kdesi na horách. Byla to „týdenní rozlučka“, takže někdy na jaře. Blbnuli jsme přes den venku, blbnuli jsme večer v chatkách. Byla tam s námi dokonce moje první láska 🙂 A já jsem si uvědomila, že když mám pohyb a normální jídlo, začíná i moje tělo fungovat a vypadat jinak. Do té doby jsem k takovému pozorování moc šancí neměla. A taky jsem si uvědomila, že moje první láska možná zbožňuje to, že jsem praštěná a mojí váhu 65 kilo při 160 cm výšky neřeší, ale taky jsem byla realista a věděla jsem, že nebude mojí poslední láskou a každá láska se přes tolik tuku k mému srdci ani nemusí dostat. Ale co bylo horší – jak jsem se cítila já sama.
Doma mě nikdo ke zdravé životosprávě nevedl. Prostě jsem to neřešila. Můj metabolismus nepracoval moc dobře. Což jsem poznala ve chvíli, kdy jsem ty prázdniny zcela překopala svoje návyky. Doma jsem si vydupala rotoped a šlápla jsem do pedálů. Změnila jsem jídlo. Moje váha se za celé dva měsíce hnula jen o půl kila. Nechápala jsem, co je špatně, tak jsem přidala. Sladké jsem jíst přestala. Jenže jsem tak nějak přestávala jíst ledacos, až jsem se zapletla do jakési výživové slepoty… Na nějakou chvíli to k nižší váze pomohlo, ale necítila jsem se dobře.
Nebudu popisovat několik let dlouhou cestu, která mě zavedla na místo, kde jsem teď. Jsem spokojená s tím, jak jím. Sladké vlastně skoro vůbec nejím. Výjimečně něco ochutnám ze zvědavosti, ale díky Bohu si po 10 letech všichni zvykli, že z toho dortu, který jsem upekla ani z žádného jiného, si nedám ani kousek. Ze zdvořilosti se zeptají: ,,Ty si asi nedáš, viď?“ Usmějí se a neřeší to. Trvalo jim to. A mě trvalo, než jsem se naučila vnímat sladkou chuť z věcí, které se ostatním ani sladké zdát nemusí. Proč? Protože průmyslově zpracované potraviny plné cukru, soli a transtuků citlivost na takové chutě sráží.
Nutella – ta kupovaná hnusná pasta (pardon, omlouvám se těm, kteří trvají na tom, že Nutella je dobrá, ale já s tím 100% nesouhlasím), je něco, co do pusy prostě nedám. Nemám potřebu ničit si chutě ani zdraví, když příroda nabízí tolik možností, které naše zdraví naopak podpoří a hrozně moc si na tom pochutnáme. Teda aspoň já si na tom pochutnám. Stačí nebýt líný. Jsem milovnice oříškových másel. V období, kdy jsem bloudila mezi hloupými výživovými doporučeními o tom, kolik bychom měli sníst tuku, jsem si ho moc neužila – lžička a dost. Teď už naštěstí tak natvrdlá nejsem a jsem šťastná, když si naberu lžíci (nejlépe) mandlového másla z nepražených mandlí a vychutnávám si tu její hutnou, sladkou, jemnou, úúúžasnou chuť.
A to stejné je i s domácí nutelou, která je teda trochu vylepšená, ale rozhodně jde o zdravou alternativu průmyslové hlouposti zvané Nutella, která s ořechy nemá moc co společného. Přiznám se, že tohle, co vidíte na fotce, byl můj první pokus o domácí ořechové máslo vůbec. A na dlouhou dobu taky poslední, protože jsem při tom uvařila náš postarší mixér. Naštěstí vybuchnul až v poslední fázi, kdy jsem mohla suroviny vmíchat stěrkou.
Ořechy se musí dlouho mixovat. Začnou pak pouštět olej… Zbytek máte v receptu. Ale to podstatné je, co v receptu není, je, že si můžete nutellu dochutit podle sebe. Já jsem přidala skořici. Ale můžete do ní dát vanilku, hřebíček, povidla… Tahle varianta s čokoládou je super třeba i k promazání cukroví. V chladu je dost tuhá, tak jí nechte trochu povolit. Nesladila jsem si jí, ale je vcelku na vás, jak se k oslazení postavíte.
Čokoládu jsem použila 90%. Když už, tak ať to stojí za to. Vysoce procentní čokoláda sama o sobě moc sladká není, ale mě naprosto uspokojuje. Pro přítele jsem jednu skleničku osladila trochou javorového sirupu, pro sebe jsem si ale nechala variantu bez dalšího přislazování.
Detaily receptu
sklenička asi 200 ml
lepku
Print
Ingredience
300 g lískových oříšků
1 lžíce ořechového oleje
50 g hodně tmavé čokolády (použila jsem 90%)
2-3 lžíce kakaa (nejlépe raw)
1 lžička mleté skořice
podle potřeby můžete osladit javorovým sirupem
Postup
- Ořechy rozložte na plech a vložte do trouby předehřáté na 170 °C. Asi po čtvrt hodině vyndejte z trouby a promněte v utěrce, abyste oříšky zbavili slupek.
- Ořechy přendejte do mixéru. Mixujte asi 10 minut, dokud nevznikne pasta. Během mixování stěrkou odlepujte ořechy od stěn mixovací nádoby.
- Než umixujete ořechy, rozpusťte čokoládu ve vodní lázni.
- Když jsou oříšky rozmělněné a pouštějí tuk, přidejte asi lžíci ořechového oleje, rozpuštěnou čokoládu, kakao a skořici. Mixujte, dokud se přísady dobře nepropojí.
- Podle chuti doslaďte.
- Uchovávejte v lednici. Pokud budete chtít nutelu roztírat třeba na palačinky, vyndejte ji předtím na chvíli z lednice, aby povolila, protože čokoláda jí trochu „zhutní“.
