Emoce, které přicházejí po objevení dvou čárek na těhotenském testu, jsou pravděpodobně u každého hrozně silné. Ať už to vyšlo na poprvé, na potřetí, ještě po delší době anebo k tomu došlo úplnou náhodou 🙂 Na ten náš okamžik, který jsme s Honzou prožívali, nikdy nezapomenu. Byla to nádherná chvíle euforie 🙂 Několik dní jsem si ten krásný pocit užívala, těšila se na první kontrolu a s ní pohled na monitor, kde se ukázalo třímilimetrové štěstíčko. A po dalších pár dnech se přes svou malinkatost to štěstíčko začalo silně ozývat a já poprvé zažila, jaké jsou těhotenské nevolnosti. A nejen to, těch změn a šoků přichází více.

Asi jako každá nastávající maminka, i já jsem hledala různá doporučení, jak překonat obtíže v prvním trimestru. Nejžhavějším tématem jsou samozřejmě nevolnosti. Netuším, proč je někdo  nazval „ranními“, jelikož mě přepadaly a občas i přepadají otřesné stavy hlavně večer. Krom toho většinou přetrvávají celý den 🙂 Dál se řeší životospráva a tak dále. Já bych ráda shrnula nějaké své osobní postřehy, které jsem během prvního trimestru získala a které mě osobně pomohly…většinou…

Každá maminka má zkušenosti a zážitky jiné. Moje ségra například netrpěla nevolnostmi, ale byla strašlivě unavená. Někdo bohužel má obojí, takže se střídá návštěva WC s pobytem v posteli. Proto neberte moje doporučení jako stěžejní a fungující pro všechny. Každá jsme jiná, přesto tuším, že některé potkají nebo potkávají podobné problémy jako mě. Takže pokud by moje tipy mohly někomu pomoct, budu za to velice ráda. Není to nejsnazší období 🙂

Musím se na začátku přiznat, že jsem měla obrovské štěstí v neštěstí, protože tehdy, kdy jsme s Honzíkem zjistili, že čekáme miminko, se Českem šířily zprávy o prvním případu coronaviru u nás. A necelé dva týdny poté začaly restrikce. Naše šéfová nám dala možnost pracovat z domova, což pro mě byla obrovitánská výhoda, jak přežít nevolnosti a únavu. Ne každý má tu kliku zůstat doma, proto doufám, že pro vás budou tipy aplikovatelné i v situaci, kdy chodíte do práce. Jasně, každá pracujete jinak, v jiném tempu a fyzickém nasazení. Proto opět opakuji, jde o rady, které nemusí fungovat na každého, ale které mě alespoň trochu pomohly.

Co pro mě bylo nejhorší

Plíživě nevolnosti začínaly lehkým pocitem žaludku na vodě, až přešly v permanentní pocit kocoviny. Některé dny byly horší, některé lepší. Někdy byl den relativně „dobrý“, ale večer jsem si to vynahrazovala u záchodové mísy. To se mi stávalo většinou koncem prvního trimestru. Teď aktuálně jsem ve 14. týdnu a po většinu dne funguju víceméně bez obtíží, ty ale nastupují zpravidla odpoledne.

Jedna z nejhorších věcí, která mě začátkem těhotenství potkala bylo narušení plánů přípravy řady recepty – ať už na blog, nebo pro mé „vařící partnery“. Bohužel jsem prostě nemohla svoje sliby kvůli nevolnostem dodržet. Anebo jsem se musela hodně přemáhat, díky čemuž to jídlo teď nemůžu ani vidět. Možná jste si všimli, kdo blog navštěvuje pravidělně, že se stalo, že ve čtvrtek nepřibyl nový recept. To se totiž fakt nedalo 🙂 A krom toho mi hrozně vadil i pohled na fotky jídla. Instagram jsem skoro ani neotevírala. Mamka mi jednou přinesla časopis s recepty v domění, že mě potěší, ale nemohla jsem si ho prohlížet, protože se mi dělalo na zvracení. A nemuselo jít ani o obrázek. Stačilo mi vybavit nějaké jídlo a šly na mě mdloby. Honzíkovi jsem například začátkem těhotenství uvařila kuře na paprice. Má ho hrozně rád a asi se mi i povedlo, protože jsem mu trochu uzobávala z talíře – a to ho normálně nejím 🙂 . Pár týdnů poté, když mě poprosil, jestli bych mu ho zase neuvařila, se mi uděalalo při myšlece na toto jídlo zle. Kdykoliv stačilo jen pomyslet 🙂 Dneska to není tak úplně dramatické, ale pořád jsou jídla, na než nesmím pomyslet anebo se dívat na fotku.

Během celého trimestru jsem potřebovala často jíst. Jakmile přicházel hlad – třeba i do dvou hodin od předchozího jídla, musela jsem si něco co nejrychleji dát, aby mi nebylo špatně. A když jsem se včas aspoň trochu nenajedla, bylo mi pak špatně po celý zbytek dne.

Moje chutě se dost měnily. Zpočátku jsem měla chuť na slanou snídani, pak jsem nedala dopustit na ovesnou kaši s hodně bílého jogurtu. Takovou hodně jogurtovou kaší jsem večer tišila žaludek, když mi nebylo dobře. Opět se to změnilo. Teď zase ujíždím na celozrnném toustu nebo zdravých lívancích. Kaši nemůžu ani vidět. Co mi zůstalo, je láska k jogurtu. Miluju grep a meloun, tmavé pečivo, těstoviny a hovězí maso!! Mám ráda jemně perlivou vodu a ochucený birell – pomelo grep a teď nově ledový čaj. To jsem dřív vůbec nepila. Nedávám si tyhle typy nápoje denně, ale výjimečně si plechovku otevřu. Bublinky mi dělají na žaludek jaksi dobře, hezky mě to osvěží a trochu cukru mě povzbudí. Hodí se to především, když máme grilovačku a potřebuji večer vydržet s minimálním pocitem nevolnosti. Koukám i v tomto případě na složení, protože se u mnoha značek liší. Čím méně složek ve složení, tím lépe 🙂 Co naopak nemůžu, jsou teplé nápoje. Je to fakt zvláštní, jak tělo reaguje. Více se ale dočtete níže v mých tipech na zvládnutí prvního trimestru.

Těhotenské nevolnosti

Těhotenství není nemoc, říká se. Přesto řada z nás, co si těhotenství vyzkoušela, byla mnohokrát uvázána k posteli a ctila jakýkoliv okamžik, kdy se mohla normálně najíst a nešla hned zvracet. I mě takové stavy potkaly. A to vám říkám, je to fakt bezmoc 🙂 Celkově bych popsala první trimestr jako nicnekončící kocovinu, na níž paradoxně zabírá jídlo.

Nevolnosti hned po probuzení

Moje stavy se v čase dost proměňovaly. Zpočátku těhotenství jsem cítila nevolnost i ráno, takže jsem si na noční stolek připravila BeBe a když jsem už po probuzení cítila žaludek na vodě, jednu sůšu jsem si dala. Po pár minutách jsem se zvedla z postele, provedla ranní hygošku a šla se nasnídat.

Snídaně

Snídaně pro mě byla hodně důležitá. Po ní jsem se většinou srovnala a mohla jsem dobře fungovat. Zatímco zpočátku jsem nemohla vidět nic, co by bylo byť jen trochu sladké a upřednostňovala jsem slanou snídani, po pár týdnech jsem přesedlala na ovesnou kaši s jogurtem a ovocem (ovšem jen některým). Kaši jsem si dávala pak i večer, kdy mě začínaly nevolnosti trápit nejvíc a jogurt s trochou namočených vloček mě dokázal na chvíli spasit. Momentálně teď, koncem trimestru, nemůžu zbožňovanou kaši ani vidět a radši věnuju trochu času přípravě zdravých lívanců. Připravuji je bez cukru, s vločkami – zde mi nevadí, s celozrnnou moukou a jím je s jogurtem, nějakým hodně ovocným džemem nebo mandlovým máslem. A k tomu ovoce. Nejvíc jsem si oblíbila grepy, pomeranče a kiwi. A taky miluju meloun. Ale ten si dávám spíš ke svačině. Takže sladké mi už teď moc nevadí.

Proměnlivost chutí s důrazem na kvalitu

Tímto podtitulkem nechci naznačit, že bychom se v jídle měly nebo neměly krotit. Uvedu na pravou míru svou myšlenku.

Mám v hlavě zakotvené zdravé návyky, proto je pro mě normální jíst tmavé pečivo, zeleninu, maso, mléčné produkty atd. Jíst za každou cenu kvalitní potraviny je pro mě normální. V běžném „provozu“ jsem si jídlo plánovala racionálně, v těhotenství to moc nejde, přesto je dobré držet si zásady natolik, kolik je možné. Těžko bych si naplánovala, že k snídani si dám třeba vajíčka, ke svačině jogurt s ovocem, k obědu pohanku se zeleninou a parmezánem…a tak dále. Jestliže jsem v danou chvíli měla potřebu se najíst, byl to spontánní výběr. Jelikož doma máme prakticky jen zdravé potraviny, nebyla jednak možnost sáhnout po něčem nezdravém, jednak by mě to ani nelákalo. Ano, výše uvádím sušenky Bebe, které podle mě nejsou příkladem zdravé snídaně, ale jak jsem psala – dala jsem si jednu záchrannou sušenku, pokud mi bylo blbě, abych se nakopla a vylezla z postele 🙂 Proto doporučuji zásobit se zdravým jídlem, jak jste byli zvyklé a popřípadě si sem tam zamlsat. I já jsem si výjimečně dala trochu zmrzliny, kousek čokolády anebo jsem si kousla sladkého koláče u mamky.

Najděte si potraviny, které vám sednou

Jak jsem psala, v jednu chvíli šlo o ovesnou kaši hodně ředěnou jogurtem, ale například nejvíc mi pomáhalo pečivo – tmavé, samozřejmě. Zklamáním pro mě byl žitný chleba, takový ten lisovaný, do kterého se přidává nějaký sladový sirup, či co. Jak jsem byla zpočátku hodně háklivá na sladké, úplně se mi zprotivil, tudíž jsem ho zavrhla. Normálně bych tolik pečiva, jako během stavů nevolnosti, za den nesnědla. Ale pokud je to zrovna potravina, která vám udělá trochu lépe, nezříkala bych se jí.

Jde o dočasný stav. Ve stavu nouze jsem prděla na racionální jídelníček, ač jsem se snažila držet alespoň nějaké vyváženosti. Takže jsem sahala po celozrnném a vícezrnném pečivu. K tomu jsem se snažila najít vhodný přísun bílkovin. Normálně moc šunku nejím, ale v určitou dobu jsem na ní měla fakt chuť. Opět jsem sáhla po té co nejvíc kvalitní. A k tomu jsem se snažila sníst trochu zeleniny. Moje preference se zúžily na okurku, ale i tak dobrý.  Nejde o to jíst nezřízeně a jíst dorty, protože máte pocit, že vám udělají dobře, když na ně máte chuť, ale jíst tak dobře, jak je ve vašich silách s ohledem na chutě a vybrat si potraviny, které vám dělají dobře. Není pravda, že v těhotenství snese tělo všechno a kila pak jednoduše po porodu spálíte. Dá nám to někomu hodně práce, proto si nemyslím, že je dobré jiného stavu zneužívat a cpát se nezdravým jídlem. Miminku tím vůbec nepomůžete.

Kašlete na dietu a jezte – často, pokud to jde

Ač stavy nevolnosti nesvádějí k tomu se najíst, zjistila jsem, že mi paradoxně jídlo pomohlo. V průměru jsem jedla cca každé dvě hodiny. Díky tomu jsem dokázala jakž takž nevolnosti mírnit a mít energii pro práci a další aktivity. Ač jsem si někdy potřebovala dát přestávku a natáhnout se, to asi každá z nás. Před tím, než jsem otěhotněla, jsem se snažila soustředit na skvělou skladbu jídelníčku a pravidelný, ne však zbytenčně přiliš častý přísun jídla. V těhotenství nemůžete úpěnlivě myslet na kontrolu své váhy. Musíte myslet na to, že ve vás žije malinký človíček, který potřebuje energii i pro sebe. Že je všechno jinak, než jste byly zvyklé? Že se bojíte, jak s vámi časté jezení zacvičí? Mám pocit, že tohle je jen začátek těhotenství a za chvíli budeme muset řešit jinačí problémy 🙂 Řešení váhy a návrat do kondice bude hlavním tématem po narození miminka. Teď se soustřeďte na to, aby vám bylo dobře. Ale jak říkám – nezneužívejte toho a necpěte do sebe nezdravé jídlo. První trimestr je miminko nejcitlivější z hlediska vývoje, proto je dobré dopřát mu jen to nejlepší.

Mějte po ruce rychlé řešení (nejen) oběda

Ať už jste doma a můžete si vařit, nebo chodíte do práce, vyplatí se mít v rukávu dost inspirace na rychlé recepty. V tomto období pravděpodobně nemíváte moc chuť dlouho vařit – ať už důvodu únavy nebo nechutenství. Když jsem zjistila, že přichází hlad a s ním i nevolnosti, nevyplatilo se dlouho čekat, protože pak mě většinou jídlo nezachránilo a bylo mi špatně po celý den. Jak přišel náznak, bylo fakt dobré se podle toho zařídit v co nejkratším čase. Proto je ideální do práce si jídlo přinést a neshánět po okolí, co byste si dali…i když je dost složité sníst občas něco, na co jste měli chuť včera a dneska už to není úplně jídlo podle vaší chuti 🙂 Když jsem si mohla doma vařit, hledala jsem 15 minutová řešení oběda. Než jsem si uvařila, snědla jsem u toho třeba mrkev, nebo okurku. Nejlepší volbou byly třeba těstoviny, červená čočka, pohanka, konzervovaná cizrna apod. Něco, co stačilo hodit na pánev k lehce orestované zelenině. K tomu například nějaký sýr, vajíčko, kousek masa…

Těhotenská lízátka

Ačkoli mi Honzík pořídil těhotenská lízátka, v nichž je výtažek zázvoru napomáhající utišení nevolnosti, dala jsem si všehovšudy asi 3x, protože sladké jsem nemohla v určitou chvíli ani vidět. Jak jsem psala, měla jsem třeba chuť na grep, pomeranč a kiwi – na kyselejší ovoce, ale jakmile přesáhla sladkost za hranice mých chutí, šlo to se mnou z kopce. Jednou například Honzík rozkrájel krásné, voňavé a zralé mango. Dala jsem si jeden kousek, dala jsem si druhý a už mi bylo zle. Takže bohužel, lízátka u mě moc neprošla. Nicméně zázvor je na žaludek prý dobrý, takže jsem si sem tam dala zázvorový čaj, ale....

Studené a teplé nápoje, bublinky

Že nemají těhotné ženy chuť na kafe? O tom jsem slyšela. Ani já jí neměla. Ale nešlo vůbec o to, že bych byla citlivá na kávou chuť nebo kofein. Zjistila jsem, že mi hrozně vadí teplé nápoje. Ačkoli předtím jsem byla zvyklá dát si ráno čaj, během prvního trimestru jsem ho vypila jen výjimečně – právě, když mi třeba bylo hodně špatně a chtěla jsem si pomoct zázvorovým čajem. Teplé nápoje jsem tím pádem aktuálně nahradila jen studenými, někdy i s kostkami ledu. Ledová voda mě skvěle osvěžila a zklidnila žaludek.

Během jednoho dne, kdy jsem opravdu jen ležela a zvracela, mi Honzík zkusil nalít colu. V domění, že by mi mohla pomoct, jsem tedy po lžičkách sunula tekutinu do sebe. Chvíli dobré, ale pak šla i cola ven. Co mi pomohlo, byla obyčejná minerálka. Od té doby tiším žaludek na vodě jemně perlivou vodou.

Pohyb a odpočinek

Jelikož jsem byla zvyklá párkrát do týdne si dát pěkně do těla, ztratila jsem rychle fyzičku. Zatím ještě nemám bříško a při procházce se občas zafuním. Dokonce jsem se občas zafuněla i při úplně běžné nenáročné aktivitě 🙂 Možná za to můžou trochu i hormony, nicméně je dobré se aspoň trochu snažit hýbat a umět odpočívat.

Procházky

Jak jsem zmínila, mám velikou kliku, že jsem otěhotněla předtím, než v práci začal dlouhodobý home-office a mohla jsem si pracovní čas přizpůsobit svým potřebám. Krom toho máme veliké štěstí, že bydlíme kousíček od lesa. Jsem zvyklá vstávat brzy, a proto jsem tuto rutinu dodržela i v době, kdy jsem do práce vstávat nemusela a mohla si poležet. Vstávala jsem tedy s Honzíkem, připravila mu svačinu do práce, udělala hygošku a pustila se do snídaně. Na chvilku jsem se natáhla na gauč a pak jsem vždycky vyrazila do lesa na 45 – 60 minutovou procházku. Volnou a uklidňující. Žádná rouška. Mohla jsem zde klidně dýchat čerstvý vzduch a užívat si té nádhery kolem sebe. Nejlepší relax, jaký si dovedu představit. Nic to nestojí a můžeme si ho dopřát denně.

Ne každý má to štěstí, že má les za barákem, ale všude se najdou nějaké parky apod., kde se dá strávit nějaký čas a projít se. Procházky mi strašně moc pomáhaly a pomáhají v potlačení nevolností během dne. Uvědomila jsem si to tehdy, když jsem jednou vynechala a začala pracovat už od brzkého rána, anebo tehdy, když venku opravdu pršelo. Jakmile jsem ráno nevyrazila, bylo mi ten den mnohem hůř. Krom toho se udržuju alespoň v nějakém pohybu.

Když jsem ještě někdy přidala procházku odpoledne, bylo mi trochu lépe i večer. I do práce se dá udělat procházka – aspoň krátká 🙂

Po procházce se pak vždycky zase trochu najím.

Cvičení

První trimestr, říká se, je pro miminko nejrizikovnějším obdobím a může snáze dojít k samovolnému potratu. Ač mi cvičení chybí, nepokoušela jsem to a uchýlila jsem se právě k procházkám. Navíc během nevolností by mě ani nenapadlo pustit se do cvičení 😀 Rady odborníků se shodují v tom, že pokud byla maminka zvyklá na cvičení, nemusí s ním přestat, jen je dobré volit lehčí verzi s vyřazením poskoků a tvrdých nárazů a taky účelné posilování přímých břisních svalů.

Po prvním screeningu jsme se dověděli, že miminko prospívá, což jsme strašně moc rádi. Až mi bude ještě malinko lépe, pustím se zase do cvičení, protože bych si chtěla nějakou kondičku držet i dál. Je hodně jógových cvičení pro těhotné, ale mě chybí trochu rytmičtější pohyb, takže jsem si vyhlídla na youtube například toto video a samozřejmě nesmí chybět FitFab ve verzi Well.

Spánek

Když musíš, tak musíš 🙂 Během dne se mi občas zpočátku stalo, že jsem usnula na jednu nebo dvě hoďky. Postupně jsem přestala být unavená úplně, ale za to chodím brzy spát. Večer už mi bývá blbě, a proto raději, než variantu objímání záchodu, volím metodu zaspání. Vstáváme v 5, únava a spánek už mě zmáhájí ve 20 hodin. Nebojuji s tím a jdu si radši lehnout.

Nevolnosti mi nejvíce začínají kolem 18. hodiny, kdy si dám ještě něco lehčího k jídlu, aby mi trochu slehlo a pak jdu na kutě 🙂

Bolesti a neduhy

I mimo těhotenství se občas stane, že nás rozbolí hlava anebo chytneme rýmu. Jenže jak silné bolesti tak virózu můžeme tišit obykle léky, které během těhotenství užívat nemůžeme. Tedy nedoporučuje se to.

Obecně mě pravidelně rok co rok trápí záněty močových cest. A bohužel, hned v prvním trimestru jsem zase začala pociťovat palčivou bolest. Ta se občas snižovala, některé dny opět nastupovala. Vytáhla jsem z lékárničky čaj, který jsem obvykle při prvních náznacích popíjela. Samozřejmě na krabičce nechybělo doporučení, že se nedoporučuje těhotným ženám. Skvělý doplněk, který si můžeme v těhotenství dopřát a perfektně posílí naše zdraví i mimo těhotenství, je colostrum. Před několika lety jsem měla možnost víc se přiblížit německé firmě LR, která má colostrum velice kvalitní. Pár dnů jsem si dvě tabletky denně zobla a jsem dobrá 🙂

Ještě vsuvka – doporučuji od samého začátku (klidně už před) těhotenství brát kyselinu listovou. Ta pomáhá v prevenci vzniku vývvojových vad.

Při nachlazení se vyplatí dát na babské rady, kterých je víc než dost. Zázvrorový čaj je dobrý jak na nachlazení, tak i na již zmiňované nevolnosti. Pozor si ale dejte obecně na bylinky a vždycky nejdřív bádejte, zda nemá nepříznivý vliv na mimi.

A pak jsou tu přetrvávající bolesti a napětí v prsou. Zatímco váš milovaný protějšek jásá, my trpíme 🙂 Upřímně, nemůžu si stěžovat, že bych s tímhle přírodním zázrakem, resp. jeho výsledkem, nebyla spokojená, protože mě v tomto ohledu vždycky trápil spíš defekt. Na tuhle bolest nepomůže moc nic, snad jen jemná masáž, se kterou, myslím si, vám určitě manžel nebo přítel rád pomůže 🙂

Čemu přičítám úspěšně zvládnutý první trimestr

Jak jsem psala, vděčímě někomu tam nahoře, že je naše miminko podle kontroly zdravé. Jsou věci, tedy zdravotní rizika, které ovlivnit většinou nejdou. Ale jsou možnosti, jak řadu problémů eliminovat. Alkohol a kouření jsou v prvé řadě těmi nejhoršími vlivy, řekla bych. Škodí taky stres, který bohužel někdy nastane, ač se snažíme mu vyhnout. Proto je dobré maximálně relaxovat.

Krom toho, že nám přispělo štěstíčko, přičítám úspěšně zvládnutý trimestr možnosti být doma, v klidu a pohodlí. S tím souvisí dostatek odpočinku, ale taky možnost denně si dopřávat skvělé procházky v lese na čerstvém vzduchu. Navíc mám nejlepší šéfovou na světě, což značně snižuje riziko jakéhokoli stresu. Další přičinění má určitě skvělá rodina. Mimochodem, takové kardio ze smíchu, jako občas náš malinký zažívá při rodinném setkání, není asi od věci. Smích přeci léčí.

A kdo má rozhodně obrovskou zásluhu na mojí pohodě a prospívání miminka, má můj milovaný poklad. Honza je moje obrovská podpora, pečující a ohleduplný partner a starostlivý nastávající táta. Vím, že některé dny to se mnou nebylo jednoduché. Únava a nevolnosti mě občas dostávaly do stavů, kdy jsem mu pokňourávala na rameno. A on trpělivě seděl a utěšoval mě. Když jsem jednou večer dostala velkou chuť na čokoládovou zmrzlinu, i přes jeho velkou únavu z práce jsme jeli pro zmrzlinu. A když kvůli opatření v souvislosti s Covidem nemohl na první screening, strašně mě to mrzelo – ne proto, že jsem ho tam neměla, ale proto, že on nemohl být s námi. Měla jsem chuť proběhnout chodby kliniky, když jsem se dověděla pozitivní výsledky, abych mu to mohla říct co nejdřív. Pospíchala jsem za ním honem ven. A když jsem vycházela ze dvěří, už tam stál, čekal na mě, s masovou bagetou, protože mi začínalo být před vyšetřením špatně a protože jsem na ní měla chuť. Tomu se říká láska!

Nakonec už vám, maminky, chci jen popřát hodně štěstí a vytrvalosti a hlavně zdravíčko! Zvládnete to, holky 🙂 Zvládly to jiné a my to zmákneme taky.