Dýňový chlebíček

Přede mnou leží velká dýně. Kamarádovi se urodilo, a tak si vzpomněl, že bych si s jeho přebytkem mohla nějak poradit. Dýně? To je moje! Miluju dýně. Nejraději mám hokaido, protože mi přijde výrazná a má příjemně nasládlou chuť. Jde z ní vykouzlit rychlá polévka, skvělá je pečená, součástí zapečené zeleniny,…takhle bych mohla pokračovat a uspat vás na dobrou noc.

Místo toho vám dám recept na dobré ráno. Z megadýně jsem připravila chlebíček, který má vláčnou konzistenci a lehce voní po skořici. Nejde o tadiční nadýchané pečivo, ale naopak padne do noty těm, kteří raději mazlavé koláče apod.

Toto je starší recept převzatý z mého blogu Vařeniště.cz
Publikován: 18. 9. 2016

Ještě než se dostaneme k receptu, svěřím se vám s mou story, která se k dýňovému chlebíku váže. Byla sobota 3. září a začínal Foodparade – festival, na který jsem celý rok čekala. Nemohla jsem si ho nechat ujít, ale tentokrát bylo mé těšení spojené s nervozitou. Odpoledne mě čekala hra v semifinále v soutěži I Love Food, kde jsme my, 4 postupující, měly obstát v předposledním kole. Víte, už to bylo potřetí, co jsem se v této soutěži postoupila. Teď to bylo prozatím nejdál a já věděla, jak moc zklamaná budu, když to opět nevyjde. Proto jsem se snažila na celé dopoledne zabavit, abych na to nemusela myslet. Když jsem uklidila dům, měla jsem ještě dost času na to, abych spáchala něco v kuchyni. Začala jsem zdolávat velkou dýni a upekla tento chlebíček.

Foodparade se moc povedl! Naprostá dokonalost a úžasné jídlo. Přišel čas na boj o postup do finále v I Love Food, v němž jsem sice nedopadla nejhůř, ale časová tíseň mě dohnala k nervozitě a s hlavou sklopenou musím říct, že ať jídlo chutnalo jakkoliv, moje prezenace nebyla obstojná. Konec jsem prostě nedomyslela, což mě stálo místo do finále.

A doma to přišlo – ten pocit, že něco dělám špatně. Že vlastně věc, která mě tak moc baví, a o které jsem si myslela, že mi jde, mi vlastně zas až tolik nejde a to mě užíralo. Nebýt mé mamky, nebýt ségry… Díky ségře jsem se opět vzpamatovala. Uvědomila jsem si, že dostat se do finálové 4 se mi povedlo. 4 nejlepší – to jde! Snad… co myslíte?

Nicméně, přišla jsem domů. Nalila jsem si sklenku vína, odkrojila kousek dýňového chleba. „Za co to stojí, ani mi to nechutná a dávat to na blog?“ Pak se odehrál můj hovor se ségrou, obejmutí od přítele a ráno jsem s čistou hlavou přišla k bochníčku, odkrojila slabý plátek, vzala lžičku jogurtu…a: „To je fantastický začátek rána,“ pomyslela jsem si. Postavila jsem vodu na čaj, vybalila foťák a pod pergolou jsem si užila příjemný start dne. Dýňový chléb k němu už bude patřit stejně jako ke vzpomínkám na můj nejoblíbenější festival jídla. A až mi nebude nejlíp, osladím si život ještě kapkou javorového sirupu, se kterým jsem chléb podávala spolu s jogurtem.

Vždycky je jen na nás, jak se k životu postavíme. Co je ale důležité, je mít kolem sebe ty, kteří odhrnou mraky, aby opět začlo svítit slunce. A pamatujte, že není vše takové, jak se na první pohled zdá.

A teď jdeme na pečení.

Print

Ingredience

• 450 g dýně (měla jsem zrovna klasickou, velikou dýni, kterou jsem na netu našla pod originálním názvem „obecná“ )

• 1 vejce

• 30 g třtinového cukru (kdo raději sladší, přidá víc)

• 30 g kokosového tuku

• 100 ml mléka

• 270 g celozrnné hladké mouky (třeba špaldové nebo pšeničné)

• 50 g světlé hladké mouky

• 1 lžička skořice

• 5 g kypřícího prášku do pečiva

• hrst dýňových semínek na posypání

Print

Postup

• Troubu předehřejte na 180 °C. Chlebíčkovou formu vyložte pečícím papírem.
• Dýni nastrouhejte najemno.
• V míse rozšlehejte vejce s cukrem a změklým kokosovým tukem.
• Mléko vmíchejte k vaječné směsi.
• V druhé míse smíchejte obě mouky, skořici a kypřící prášek. Promíchejte s nastrouhanou dýní.
• Směs důkladně promíchejte a rozprostřete do formy. Posypte semínky. Pečte 45 – 50 minut.