Jak vypadá dovolená podle mého gusta? Sluníčko, moře, dobré jídlo, dobré pití, zážitky, odpočinek, poznání a žádné starosti. Nic originálního, viďte? Může snad taková dovolená dát člověku novou zkušenost, když internet a stránky katalogů jsou plné pobytových/válecích dovolených, za které by se průměrný mladý člověk z víceméně velkého města styděl, protože není dost cool?

Ideální dovolená je taková,  jakou ji chcete mít a jakou si jí uděláte. Ano, ráda bych zažila dovolenou, kde budu jen poznávat a objevovat, ale bez dobrého průvodce už by mě nikdo nenašel.

Dovolená doma není dovolená

Během roku si moc neodpočinu. Moje návraty z práce neznamenají přesun na kanape. Moje sporadická jednodenní dovolená neznamená válendo u filmu, ale přípravu receptů nebo třeba návštěvu výstavy nebo jiné akce, která je sama o sobě odpočinková, ale pořád jste ve stejném prostředí ruchu velkoměsta a to samo o sobě relaxační není. O víkendech se snažím stihnout úklid, na který nemám během pracovního týdne tolik času a věnuji se svým nejbližším a ani se nenaděju víkend je fuč. Že bych si na to ležení u filmu určitě našla čas? Ale ano, kdyby mě to bavilo tak určitě, ale nerada ztrácím čas aktivitou, která mi vezme víc, než přinese.

No a pak nadejde jednou do roka období, kdy otevírám restartu dveře dokořán a věřte mi nebo ne, uvítám (pro někoho nudnou) dovolenou, která mě přenese do ráje bez starostí a ruchu, do ráje, kde se nebudu starat o to, co uvařím a kdy uklidím, nebudu řešit, v kolik hodin budu muset vyrazit na vlak do práce, nebudu hledat ulici, ve které se nachází ten a onen obchod, na dovolenou, kde neuvidím počítač!

Úkol: zamést si bordel v hlavě a zaměřit se na to, co opravdu chci a potřebuju

Konečně přišel dlouho očekávaný den D –  vzdálili jsem se daleko od domova na ideální místo pro naši vysněnou dovolenou a začalo mých 12 dní pravého odpočinku, který jsem si užívávala minutu po minutě, jako kdyby to byly poslední v životě. Krásné chvíle totiž utíkají moc rychle…

Během téhle doby jsem se měla dost času na to, abych přehodnotila nějaké záležitosti, srovnala si a hlavně uklidnila myšlenky, nabrala energii a motivaci, které brzdilo psychické vyčerpání z jistých příčin vzniklých v nedávné době. Dala jsem si předsevzetí, že tam nechám negativní myšlenky odplavat do oceánu a naopak se nechám naplnit pozitivní energií a pocitem, že jsem na dovolené stokrát víc získala, než zanechala.

Omylná dietářka

Stravování bylo jednou z těch záležitostí. Kdo mě vidí, tedy viděl, v práci nebo během jiných úseků dne, možná mu nepřišlo, že bych jedla špatně a už vůbec ne nezdravě. Ke zdravému jídlu jsem se upnula už před dlouhou dobou, ale zdravé jídlo ke spokojenému a zdravému tělu nestačí. Dokonce ani v kombinaci s cvičením. To, co jsem potřebovala, bylo srovnat si stravovací režim, který mi život ze zdravotního hlediska komplikoval nejvíc, a hlavně se srovnat sama se sebou. Všechno totiž začíná v hlavě.

Velkou „motivátorkou“ se pro mě stala Margit Slimáková. Ještě před odletem jsem si opatřila její knížku, což byl skvělý krok k pokroku. Tahle knížka mi dala nový vhled do „odborných“ doporučení, které se šíří nejen internetem, ale která jsou doporučována i na různých výživových kurzech apod. a kterými jsem se tím pádem řídila.

Díky pročítání jejích článků jsem zjistila, že jsem si celou dobu stravování komplikovala sama. Příliš jsem se uchylovala k nepsanému pravidlu 5 porcí denně po 3 hodinách a nechávala jsem se ovlivňovat doporučeným poměrem makroživin ve stravě. Právě to bylo příčinou mnohých problémů, včetně napětí (někdy možná stresu) způsobeného striktními „odbornými výživovými pravidly“. Díky zcela jinému pohledu na problematiku stravování jsem začala víc poslouchat sama sebe. Právě k tomu je tahle relaxační dovolená dobrá. Neřešíte nic a máte čas věnovat se svým potřebám a pocitům. Tohle byl přesně ten moment, kdy jsem začala testovat „jiný postoj k jídlu!“.

Jak jsem to na all-inclusive přežila bez kila navíc?

Nepotkala jsem člověka, který by hodnotil all-inclusive dovolenou jinak než jako „svody dobrého a nezdravého jídla“. „Člověk jede na dovolenou jednou do roka,“ omlouvají si všichni, když se po létě nemůžou napasovat do kalhot, které jim byly na jaře v pohodě. Ale vždyť to je na tomto režimu právě to nejlepší. Můžete si vybírat kvanta zeleniny, přírodně upraveného masa, ryb, sýrů… Co víc si přát?!

Právě to mi pomohlo – přijít k hotovému, v duchu nepočítat kalorie během vaření, ale vybrat si nálož vitaminů a živin z kvalitních zdrojů, které vám už někdo připravil. Doma máme také neustále spoustu zeleniny a můj špajz je výkladní skříní zdravě se stravujícího člověka. Sušenku tam nenajdete, bílou mouku jen kvůli pečení dortů pro zbytek rodiny, to samé platí s cukrem. Nenajdete tam paštiku plnou chemie ani instantní polívku. Nenajdete tam polotovary a nic, co by narušilo klidné svědomí zdravého strávníka. Jenže problém je v tom, že jsem kvůli obecně uznávaným výživovým doporučením jedla zbytečně častěji, než bych musela. Nejedla jsem zpravidla ani z důvodu, že bych měla hlad, ale proto, že už byl čas. Nejedla jsem příliš mnoho ani nezdravě, ale jelikož jsem byla naučená mít každou chvíli jídlo, svádělo mě to pak k uždibování mezi jídly neustále zas a znova.

Přiznám se, na dovolené jsem nebyla jen o zelenině a rybách. Ochutnala jsem zmrzlinu, pila jsem sangrii, dala jsem si baylies a víno u jídla bylo na běžném pořádku. Ale to nejdůležitější ze všeho byly dvě věci. Jednak jsem dorty a další nástrahy nebrala jako zakázané ovoce, o němž všichni víme, že chutná nejlépe. Dorty jsem jednoduše obešla s tím, že primárně si jdu z bílého talíře vytvořit barevnou zeleninovou paletu s kusem ogrilovaného masa nebo ryby anebo sýru. Moje smysly byly uspokojené, protože jsem jim dopřála několik jednoduchých, rozpoznatelných chutí a po další dávce už neprahly. Dorty? Jen proto, že jsem byla zvědavá, jak to na těch Kanárech dělají, jsem máálokdy od přítele ochutnala na špičičku lžičky. Jediným dezertem, který jsem si po jídle občas dávala, byl sýr s olivami, případně s trochou čatní.

Během pár dnů se stal (pro mě) zázrak. Já, která k snídani miluji kaše, protože chuť ovesných vloček je přirozeně nasládlá a navíc jsem si k nim mohla ráno dopřát kus ovoce, jsem začala tíhnout ke slané snídani. Nikdy by mě nenapadlo, že si půjdu dobrovolně k snídani nandat sušenou šunku, čerstvý sýr a tuňáka a hromadu okurky. A najednou to šlo bez přemlouvání. Prostě jsem na to dostala chuť. Žádná inzulinová bouře a hlad už po dvou třech hodinách po snídani. Byla jsem úplně v klidu a nesháněla jsem se po tom, co bych si kde uždibla, jak jsem to vždycky mezi snídaní a obědem dělávala. Takže rada první je: nenechat místo pro cukry a dát prostor kvalitním zdrojům bílkovin a tuků.

Druhá věc byla samotné psychické naladění. Všechno začíná v hlavě – musíte prahnout po změně a chtít si to celé užít. Pocit toho, že máte svobodný výběr čehokoli a můžete si jídlo vychutnávat bez spěchu a bez myšlenek na kždodenní starosti, které vás po jídle čekají, mě dovedly k opravdovému užívání si jídla. Můj postoj k němu se změnil. Prakticky to v dnešní době vypadá tak, že čas kdysi strávený se svačinami – přípravou i konzumací – si můžu rozložit do zbylých chvilek u jídla. Zároveň platí pravidlo, že čeho je málo, je vzácné a chceme si to víc vychutnat.

Na dovolené jsem se rozhodně ničím nevzrušovala, neřešila jsem kalorie a přitom jsem se cítila den ode dne líp. Tělo mělo čas mezi jídly odpočívat, nějaký ten drink mě přivedl k ještě lepší náladě a problémy s trávením se vytratily. Do toho jsme si užili nějaký ten výlet, plavání, procházky – terapie jako vyšitá.

Kvalita je rozhodující

Je tu vlastně ještě poslední, důležitá věc. Hodně důležitá! Kvalita. Kvalita jídla rozhoduje o tom, jestli se budeme cítit dobře a syti. Klíčem všeho je jíst, jak Margit říká, skutečné potraviny a jídla z nich. Jde jednoduše o to, že v jídelníčku mají místo základní potraviny. Žádné polotovary, sušenky a další průmyslově věci, v něm nemají co dělat, pokud chceme být opravdu v pohodě a cítit se dobře. Díky tomu, že tyhle věci vypustíme, nebudeme nuceni podléhat závislostem, které tyhle potraviny způsobují a ani jejich následkům – nemocem způsobeným špatnou stravou.

Co bych řekla na konec…lepší je zapomenout

Co bych chtěla na konec říct je, že cílem mého úkolu nebylo zhubnout, jako tomu bylo od mých 15 let. Cílem bylo cítit se dobře ve svém těle, které mi prostě nikdo neodpáře. Jsem to JÁ, budu se sebou muset žít ještě několik dalších let, a proto bylo na čase změnit svůj přístup k sobě i svému životnímu stylu. Ten se křečovitě obracel ke stravě a často jsem dělala chyby. Dělala jsem chyby, protože jsem poslouchala, kolik sacharidů, tuků a bílkovin máme během dne sníst a v kolika porcích denně. Takhle ne! Na tohle je třeba teď zapomenout. Jím kvalitní potraviny, nejlépe v bio kvalitě a užívám si jídlo jako „dar z přírody“, který mi má něco dát. A pokud má posílit moje zdraví, musí být samo o sobě zdravé. Je to jednoduché. Už mi zbývá najít jen skvělé vyvážení zdravým pohybem a budu 100% šťastná  🙂