První lžička příkrmu – velká událost. Honzíčka jídlo zajímalo, rád ho ochutnával a my měli radost, že pěkně papá. Ale to netrvalo dlouho. Scény a hysterie. Co nám nakonec pomohlo a jak jsme vyzráli na příkrmy?
Období přijímání x období odmítání
Zvědavost miminka nezná meze, dalo by se říct. Ale jak se jedná o příkrmy, nemusí to být tak úplně pravda. Zpočátku Honzíka příkrmy bavily, jídlo ho bavilo a zvládl ho sníst k obědu čím dál více. A když dvakrát po sobě spapal plnou misku červené řepy, že nebylo potřeba ho dokrmovat mlékem, měla jsem z toho obrovskou radost.
Nadšení ale pomalu opadalo. Asi po 3 týdnech si Honzík začal cpát bryndák do pusy, škrábal se na kolínkách (protože ho tam obyvykle svědí ložiska ekzému, ale vypěstoval si takový špatný zlozvyk, že když chytá nervíka, drbe si kolínka), propadal v hysterické scény. Semknul pusu a ne a ne do něj dostat zelenino-masový příkrm.
Možná to způsobilo to, že mu víc zachutnalo ovoce, které jsme postupně zařadili. Toho se totiž moc nezdráhal. A co ho taky bavilo, bylo žužlání okurky, mrkve a později i křupky (nesolené pohankové nebo čirokové křupky bez příměsi dalších ingrediencí).
Má hlad, ale pláče, že nechce jíst
Podávání oběda byl většinou krizový okamžik dne. Honzík jen viděl misku a lžičku, už pomalu začínal poplakávat. Někdy si trochu dal, ale povětšinou se odehrával dramatický scénář. Měl hlad – chtěl jíst, ale nechtěl příkrm, chtěl mlíko od mamí.
Takže co dělat? Nechat ho v hysterii plakat třeba hodinu, než si to rozmyslí? Koukat na jeho uplakané oči, které smutně prosí: ,,Maminko, já mám hrozný hlad! Dej mi najíst!”
A teď dilema – nakojit nebo ho nutit do příkrmu? Jak Honzíka uklidnit a přimět ho, aby zkusil sníst alespoň pár lžiček bez povyku?
Od bryndáku jsme upustili, protože ho zbytečně navíc rozptyloval. I když byl občas Honzík otřesně zapatlaný, nevadilo mi to, hlavně, když se aspoň trochu najedl!
Křupka za lžičku
Jednou jsme takhle o víkendu seděli společně u oběda i s Honzou. Viděl konečně na vlastní oči, jak probíhají naše obědy. ,,Tak mu zkus dát tu křupku, ať si dá aspoň něco,” navrhl Honza. Křupky se Honzík chopil hned. Cpal si ji spokojeně do pusinky… ,,Namoč mu jí do toho schválně,” pokračuje Honza v experimentu. Ten syčák si ji stačil otočit, než ji začal žužlat. To nás hrozně pobavilo.
Napadlo mě udělat s křupkou výměnný obchod – dám ti křupku, když sníš lžičku…dvě…tři příkrmu. A fungovalo to!
Teď malá vsuvka – pokud si říkáte, proč ho nezkusil Honza nakrmit sám – tatínek pro Honzíka funguje poměrně jako dobrý rozptylovač. Papání proto zpočátku bylo na mě a teď už se Honzík v klidu nají i s tatínkem.
Výměnný “obchod” chutí & naše mixologie
Když zafungoval výměnný obchod s křupkou, mohlo by to fungovat i s ovocem, které má rád. Den poté jsem tedy zkusila dát na lžičku ovocné pyré. To si Honzík mlaskal. A teď zelenino-masové pyré… První lžička dobrá, druhá horší.
,,A co když kápnu to ovocné pyré na zelenino-masový příkrm??” Tyjo! Dětské chutě jsou fakt nevyzpytatelné. Ale víceméně pochopitelné. Stačilo přidat kapku ovocného pyré z kapsičky a v tu ránu si Honzík pochutnával na obědě, jako by se nechumelilo. Podáváme u nás tak běžně kuře-těstoviny-brokolici-mrkev-meruňky-jablka, hovězí-hrášek-cuketu-bramboru-maliny… a tak.
Ale pozor, opovážila jsem se ty mixy ochutnat, a nakonec to není zas taková tragérie 🙂 Hlavně, že Honzíkovi to tak chutná a sní oběd. Co se týče svačinek a obilných kaší, ty miluje a není vůbec potřeba mu je jakkoliv nutit nebo “šidit”.
Na dobré cestě
Poměr ovocného pyré jsme při obědě snížovali. Časem se Honzíkovi podařilo sníst valnou část oběda úplně bez něj.
Obvykle ochutnal několik lžiček zelenino-masového příkrmu a ve chvíli, kdy se žačal ošklíbat, povzbudila jsem mu chuť ovocným pyré. Sem tam kapka pyré na lžičku k příkrmu a v pohodě tak snědl krásně pěknou porcičku. A ještě u toho procítěně povídal: ,,Ham!” a kušnu otevíral s chutí dokořán 🙂
Nejsem pediatr, nejsem odborník a nevím, jestli je tohle správně. Jsem jenom máma dítěte, které se snaží den co den lépe orientovat v tomhle světě a začíná si více uvědomovat svoje potřeby. Jsem máma, která experiemtuje, abychom našli kompromis mezi ideální představou a poněkud drsnější realitou.
Bylo by lepší, kdyby nejedl, než mu dávat porci ovoce navíc a riskovat, že si zvykne na sladké? Anebo je lepší mu to jídlo vylepšit ovocem a užít si ten pocit, kdy mimi spokojeně papá? Člověk nemůže chtít po miminku všechno hned, tak jak by se “to mělo”.
Když jsem zpozorovala pozvolné zlepšení (v tomhle případě ubírání sladkého ovoce a dostávání se do “normálu” běžného oběda), říkám si, že ty instinkty k něčemu jsou. A že v péči o miminko neexistují ve všech ohledech jasné regule a neplatí doporučení, která platí pro jiné mimi. Jasné je jen to, že rodiče musí zkoušet vyjít dítěti vstříc všemi možnými směry, aby našli tu správnou cestu.
Další motivační prvky
Co Honzíka ještě více podporovalo k jídlu, byla barevná mistička s obrázkem na dně. Občas jsem zahrabala lžičkou do jídla tak, aby viděl, že je pod jídlem obrázek a lákala ho na další lžičku. V tu ránu otevíral kušnu, aby se projedl k celému obrázku. Té radosti, když jsme ho odškrábali celý! 🙂
Možná to vypadá, že se snažím do Honzíka nacpat jídla, co se dá. Ne, to ne, Tak to nechodí. 🙂 Beztak ví, kdy má dost a víc, než chce on, bych do něj nenacpala. Když je napapaný, už mi zkrátka nevěnuje pozornost a pusinku neotevírá. A tak ho dál nenutím. Někdy sní příkrmu více, někdy méně.
Další věc, která mu v jídle pomáhá, je říkanka a dobrá nálada. U nás třeba popěvujeme:
"Já mám oběd, já mám oběd, a co ty, a co ty? Zeleninku s masem, zeleninku s masem od má-my od má-my!
Povedlo se!
Když jsem připravovala tento článek, byli jsme ve fázi, kdy Honzík k tomu, aby snědl oběd, potřeboval i trochu ovoce. Aktuálně se už několik dní po sobě těšíme z toho, že Honzík sní “nesladký” oběd bez podpůrných prostředků 🙂 Sice u něj obilné kaše z pohanky, ovsa i pšeničné krupice vyhrávají a zvládne jí sníst asi dvojnásobně víc, než oběda, ale i tak poobědvá v klidu svoje jídlo, které mu k obědu přichystám. To je prostě super!!!
Co mu chutná
K odvykání na sladké ovoce při obědě nám pomohlo zařadit sladší druhy zeleniny a obilovin v kombinaci s tím méně sladkým. Dobré kombinace jsou například:
- petržel + cuketa + hrášek + těstoviny + krůtí maso
- brambora + rajče + mrkev + hovězí maso
- petržel + fazolky + cuketa + červená čočka + žloutek
- dýně + brokolice + hrášek + trochu celoz. kuskusu + kuřecí maso
- mrkev + špenát + jáhly + žloutek
- červená řepa + fazolky + jasmínová rýže + maso
apod…
Přeju všem, co s příkrmy také zápasí, hodně trpělivosti. Ono to časem půjde! 🙂
