Lečo – miluju ho! Ale doteď jsem měla pocit, že ho moc dobře neumím. Kdyby mi kamarádka, se kterou děláme Forbes nedala brouka do hlavy, v zimě by mi tenhle kousek léta ve sklenici asi chyběl.
Lečo od mamky
Doposud jsem měla pocit, že lečo, jako ho umí mamka, já prostě neumím. Co mi v tom od mamky ale trochu vadilo, byl točeňák nebo kousek buřta. Já ty uzeniny prostě nemusím. Tak jsem se pokusila připravit lečo sama pro sebe. Jenže mi prostě tak nechutnalo. Nevím, co bylo špatně. Prostě to nebylo ono – nuda!
Nevím, jestli za to mohly rajčata, nebo byla chyba na mojí straně. Chuť prostě nebyla taková. A tak jsem nabyla dojmu, že lečo neumím.
Výzva od Kačky
Před pár dny mi přišla zpráva od Kačky, se kterou děláme Forbes, jestli bych připravila lečo. Sázela na to, že lečo je moje parketa – jsem přece milovnice zeleniny a zdravého jídla. No jo, jenže já ho asi neumím. Lečo – taková banalita, když se to vezme. Nic složitého. Ony často ty jednoduché věci mohou být i zapeklité 🙂
A tak jsem bohužel recept přenechala raději kolegyni, ale sama sobě jsem slíbila, že lečo zase vyzkouším. Krom toho jsem na něj dostala strašnou chuť. Na zahradě plno rajčat i papriky – byla by blbost se do něj nepustit. Nikdy jindy nemůže chutnat lépe!
A tak jsem šla na věc!
Tyjo a mňam! Co se stalo při posledním pokusu, který mě odradil, doposud nevím, ale mňam! Dyť na tom fakt nic není! A tak jsem po velkém úspěchu šla i do zavařování leča z naší úrody do sklenic. Protože, jak jsem psala, nikdy jindy lečo nebude chutnat lépe. A proto je potřeba si kousek léta schovat na později, až budu tesknit po sluníčku a těch sladkých rajčatech.
První várka se povedla na výbornou. Inspirovala jsem se receptem od Káti a doinstruovala jsem se od mamky ohledně zavařování. Nemohlo to proto dopadnout líp 🙂 A pro velký úspěch jsem se pustila do další várky, protože na zahrádce není vůbec poznat, že jsem nějaká rajčata otrhala 🙂
Ale nemyslete si, to není moje práce, taková úroda. Táta se takhle činí. Taky bych chtěla mít jednou takovou úrodu, ale zatím do toho moc hrr nejsem 😀 Ale to vaření a konzumace, to by mi šlo 🙂
Lečo do sklenice i na talíř
Print
Ingredience na 3 středně velké sklenice
7 – 9 rajčat (850 – 1000 g)
3 velké cibule
4 lžíce řepkového oleje
9 malých bílých paprik (450 g)
Sůl
Postup
- Rajčata naříznete nahoře křížem a vložte do větší mísy. Zalijte je vroucí vodou tak, aby byly ponořené. Nechte v lázni 5 minut. Po 5 minutách rajčata vyndejte a až to bude možné, oloupejte z nich slupky.
- Cibuli nakrájejte na půl nebo čtvrtkolečka. Ve větším hrnci rozehřejte olej a cibuli opékejte, dokud nezměkne a nezačne mít nažloutlý nádech.
- Rajčata zbavte bubáků a nakrájejte na půlkolečka. Papriky zbavte semínek a nakrájejte na proužky.
- Zeleninu vsypte k cibuli, osolte větší špetkou soli a promíchejte. Přiveďte k varu. Za občasného míchání vařte asi 10 minut.
- Hotové lečo naběračkou přendejte do čistých sklenic a pevně uzavřete. Vybírejte ideálně stejně vysoké sklenice.
- Do většího hrnce položte na dno složenou utěrku. Na ní postavte sklenice s lečem a zalijte takovým množstvím horké vody, aby hladina dosahovala alespoň do 2/3 sklenic. Při teplotě vody 85 (max. 90 °C) zavařujte 20 minut. Pak sklenice vyndejte na prkénko a nechte vychladnout.
- Mně vyšlo toto množství na 3 středně velké skleničky. Až dostanu chuť a některou z nich otevřu, přivedu lečo k varu a za stálého míchání přidám 2 vejce. Povařím 2 minuty. Pokud chcete, můžete přidat nakrájený párek nebo uzené tofu či tempeh.
