Měla to být původně cesta do gastronomického světa Asie. Místo toho nás neočekávané změny plánu zavedly do podzemí v centru Prahy, odkud nás na svých křídlech vynesl okřídlený Červený Jelen do gastronomického nebe.
Několik týdnů mě chuťové pohárky žadonily o dobré sushi. Ne a ne sehnat někoho, kdo by se mnou za asijským zážitkem vyrazil. Jak se ukázalo, ne každý je milovníkem sushi. Jakým milým překvapením pro mě bylo zjištění, že Honzova mamka je také nadšenkyně téhle specifické dobroty. Slovo dalo slovo a domluvily jsme se, že vezmeme chlapy na něco dobrého. Jenže…specifické jídlo to je natolik, že Honza, ani jeho taťka neměli na sushi vůbec chuť, vlastně ani nesdíleli názor, že bychom šli na „něco dobrého“. A tak, těsně před výpravou do restaurace, se plány změnily a trasu jsme stočili do ulice Hybernská, kde na základech barokního paláce, upraveného na počátku dvacátého století dle komerčních účelů bankéřů, vznikla na podzim roku 2019 unikátní restaurace Červený Jelen.
Toto je starší příspěvek převzatý z mého blogu Vařeniště.cz
Publikován: 25. 2. 2020
Krásný barokní palác se zahradou byl počátkem 20. století převzat Anglo-Československou Bankou (původně Anglo-rakouskou). V podzemí byl vybudován obrovský trezor a v okolí se místo příjemné oázy klidu vystavěly honosné budovy. Palác Špork je dnes domovem poctivé kuchyně, kde můžete velké bohatsví objevovat dosyta. Koho nenaláká plzeňské pivo proudící nejvyšší pivní věží v Evropě, zaujme ho určitě kuchyně. Jakby ne?! Gastronomickou nádheru má na svědomí Marek Fichtner.
Tři patra pocty k pivu a jídlu
Do tří pater se vejde až 700 hostů. Přesto nemáte pocit, že byste se na někoho mačkali. Z prostoru je cítit vzdušnost. Nebo alespoň na mě to takt příjemně působilo. Vrchní patro, nazvané „Banka“ je zcela jiného rázu než „Trezor“ pod ním. Ještě níž se nachází patro třetí, které bude asi podobné druhému a pravděpodobně se tam budou podávat i speciality stejné, jako v Trezoru, ale to bohužel nevím jistě. Zajímavostí restaurace totiž je, že v Bance dostanete jiný jídelní lístek než v Trezoru. Zatímco se horní Banka zaměřuje na rožněné speciality z grilu, ručně sestaveného americkou firmou, v Trezoru najdete jídla vycházejících z lokálních surovin, vytvořená ale naprosto inovativně a s velkou originalitou.
Neměli jsme na výběr, kam se posadíme. Měli jsme vůbec kliku, že nás příjemný personál přivítal i bez rezervace a našel nám místečko. Od stolu jsme měli výhled na obrovskou pivní věž, vysokou téměř 30 metrů. Dvanáct tanků je nad sebou seřazených párově a každý z nich váží 180 kilogramů (bez piva). Pídila jsem se na netu po této raritě trochu víc a zjistila jsem, že věž nechal sestravit Plzeňský prazdroj českou firmou Lukr, s níž dlouhodobě spolupracuje. Cílem bylo sestavit nejkratší pivní cesty ke všem výčepům, aby byla zachována ideální teplota piva do 7 °C. Tanky o objemu 529 litrů jsou připevněny na původní koleje, které byly v trezoru používány.
Jak jsem zmínila, jídelní lístek je hodně pestrý, originální a jedno jídlo je lákavější než druhé. Strašně se mi líbí rozmanitost a zaměření na sezónní suroviny. A upřímně jsem byla strašně ráda, že na nás vybylo místečko v Trezoru, protože na steak jsem zrovna chuť neměla, zato candát s barevnou quinoou, černým kořenem marinovaným ve šťávě z červené řepy, s kadeřávkem a omáčkou podmáslí mě zaujal naprosto! Můj Honzík si ráčil poručit kachničku na pivě, Honzíkovy rodiče šli do celeru pečeného v solné krustěs lískovými ořechy, ovčím sýrem a dýňovým pyré a hřbetu z mladého vepře se zauzeným zelím, kadeřávkem, bylinkovými noky a pivní omáčkou. Honzíkův brácha Maty si užil svůj dáreček k svátku v podobě steaku ze svíčkové s koňakovou omáčkou a sladkou tečkou – zapečenými palačinkami s citronovým tvarohem. Dezertu neodolal ani Honzík, který si pochutnával na trhanci s rumovou zmrzlinou.
Netřeba komentovat všechny ty dobroty víc, než slovem „PERFEKTNÍ“ anebo „DOKONALÉ“! Všichni jsme měli boule za ušima a chlapi si vychvalovali i pivko, na které tu berou velký zřetel.
vpravo: část pivní věže. Ve spodním patře zrovna probíhalo natáčení, není to nepořádek 🙂
Atmoška? Jako doma!
A atmosféra? Hned po usazení jsme si kápli do noty s číšníkem Martinem, který krom toho, že profesionálně a s vážností zvládal důkladnou prezentaci, nás dokázal skvěle odhadnout co do stylu humoru a bezvadně nás bavil. Takže jsme dostali ještě takový bonus vtipných okamžiků. S číšnicí Míšou nám přípravili opravdu příjemný zážitek! Děkujeme!!!
Celkově je atmosféra v restauraci vcelku rušná, je proto dobré udělat si předem určitě rezervaci, protože byste nemuseli mít takové štěstí jako my. Velká kapacita restaurace je evidentně konstantně zaplněná. Vzhledem k tomu, že bylo pondělí a člověk by si řekl, že bude v restauraci klid, byly všechny stoly obsazené.
A mimochodem, kdo by se chtěl přesvědčit o existenci trezoru, ať ve středním patře zavítá na wc 🙂
Děkujeme!
Do restaurace vcházelo 5 lidí – 5 rozdílných chutí – 5 různých očekávání… Odcházelo 5 spokojených zákazníků, kteří se rádi vrátí, kteří se o tom zážitku bavili ještě několik minut po odchodu, kteří byli nadšeni jídlem i pivkem (jen 4, já na pivo moc nejsem 🙂 ) a kteří měli bezvadný doprovod večerem díky suprovému číšníkovi. Mezi nimi odcházela i jedna neskutečně potěšená foodblogerka, která je vděčná za tuto nepředpokládanou změnu plánů, která během toho večera ani jednou nezatoužila po sushi, která se zamilovala do zdejšího jídla a která, když seskočila z křídel Červeného Jelena (symbolu restraurace) zase nohama na zem, se rozhodla, že se musí se svými čtenáři o tenhle zážitek podělit! A ceny? Rozhodné fér!
Komu bych také chtěla poděkovat je Honzíkův taťka, který měl nápad zavítat právě sem! Trefa do černého! Vlastně červeného 🙂 A nebýt té úžasné společnosti Honzíkovy rodiny, nebyl by to takto vydařený večer, který nemohl být zkrátka lepší!
