Naše svatba se vryje do paměti určitě nám i řadě svatebčanů. Přípravy byly náročné, ale vyvrcholení bylo báječné! Takhle nějak to probíhalo 🙂
Den příprav
Zbývá poslední den do svatby – den velkých příprav na náš velký den. Od samého rána se nezastavím. Zatímco kluci ještě vychrupují, já se za barákem prodírám vysokými kopřivami a trávou, abych se dostala k nejhezčím šlahounům břečťanu. Povezeme je spolu s dalšími dekoracemi do restaurace, kde budou zdobit stůl při stavební hostině a půjdou i do váz spolu s květinami, které si máme vyzvednout během odpoledne.
Všechno máme s Honzou naplánované – všechny úkoly na předsvatební den i dopoledne v den svatby. Jinak bychom se v tom ztratili a ti, kteří nabídli pomocnou ruku, taky.
TIP č. 1: Pár dnů před svatbou, kdy máte podrobnou představu o tom, co bude potřeba zařídit, si sestavte harmonogram pro den příprav i pro samotný svatební den. Přiřaďte úkoly do tabulky těm, kteří vám budou pomáhat a stanovte dobu, kdy je potřeba, aby bylo hotovo. Například „kdo bude zdobit auta“ nebo „kdo bude udělovat svatebčanům vývazky“. Myslete i na drobnou časovou rezervu.
Díky harmonogramu jsme přesně věděli, kdy budeme potřebovat pohlídat Honzíka. Svědek věděl, že má krom prstýnků vzít i lahev k přípitku. A svědkyně věděla, kdy rozdat maminkám svatební kytice, aby je nehledaly těsně před odjezdem na obřad.
Zkrátka, díky harmonogramu jsme den a půl předem měli víceméně čistou hlavu díky systematickým přípravám bez chaosu.
Výslužky – kompletování sladkostí do krabiček byla sladká práce. Vonělo to u nás jako v cukrárně. Na výslužky jsem měla připravené kraftové krabičky, které jsme přelepili samolepkou s naším „logem“. Daly se tak na sebe skvěle skládat, tím pádem i přepravovat.
TIP č. 2: Krabičky s držátky se zdají možná praktické, ale při přepravě a skladování jsou mnohem praktičtější hladké krabičky, které můžete svázat provázkem anebo přelepit samolepkou s monogramem.
Ve výslužkách nesměly chybět vynikající svatební koláčky. Kdybychom je pekli doma, nedělali bychom dva dny před svatbou nic jiného, a proto jsme si to obří množství 650 kousků v pěti druzích objednali v Pekařství Frydrych. Koláčky chutnají jako domácí a vydrží dlouho měkké. Mamka do výslužek napekla svoje vynikající linecké a „banánky“. Ségra si vyhrála s něžnými vykrajovanými sušenkami a minipusinkami, má skvělá tchyně napekla lahodné maďarské řezy a já se pustila do tří druhů sušenek – mexických svatebních s pekany, red velvet cookies a svých dlouhými lety osvědčených kakaových sušenek, které ráda peču na různé oslavy nebo jako jedlý dárek. Kdysi na Apetit pikniku jsem jich prodala spousty a od té doby pokládám tento svůj recept za velice zdařilý.
TIP č. 3: Do výslužek se skvěle hodí „trvanlivé“ druhy sladkostí, protože teplo může na zákuscích napáchat spoustu škod. Nemusíte tak s balením, přepravou a následným skladováním v lednici chvátat, jako kdybyste do krabiček vkládali dortíky s krémem.
Chvíle na oddychy – chvíle na nehty
Po dobalení výslužek následoval další maraton, během něhož jsem měla konečně chvíli na oddych. A to tehdy, když mi šikovná Zuzanka ze studia Body Factory dělala nehtíky. (Ve studiu se mi mimochodem moje skvělá tchyně stará o krásnou pleť a umí toho ještě víc) Bylo už skoro 7 večer a já věděla, že doma mě ještě čeká pár povinností. Raději bych se odebrala do postele. Určitě to znáte – jak se zastavíte během náročného dne (dní), tak na vás padne ta únava a viděli byste se nejradši zachumlaní v posteli. No, tak přesně na to ale nebyl čas 🙂 Jakmile mi Zuzanka dokrášlila nehty, což pro ní musela být slušná challenge vzhledem k předchozímu úklidu a taky uřízlému nehtu, mazali jsme s Honzou i Honzíkem domů, abychom ty přípravy dokončili do konce. Za pomoci rodiny se všechno stihlo a před 11 večer byl konečně jít čas spát. Jenže – rozjetý vlak nezastavíš. Nemohla jsem usnout. „Dobře se na to vyspěte,“ vzpomněla jsem si na slova vizážistky, která mě měla už po 7 hodině ráno začít krášlit. Tušila jsem, že s trochou štěstí mi 6 hodin spánku bude muset stačit.
Ač jsem usínala těžce a dlouho, usínala jsem s dobrým pocitem, že to potřebné je ready, a byla jsem natěšená na ten velký den.
Den D
Je 5 hodin ráno, čas vstávat. Beztak už se mi, jako obvykle, nechce spát. Začnu den svojí oblíbenou snídaní, jako obvykle. Jsem poměrně v klidu, na to, že dneska už je ten DEN. Za chvíli budu paní Baťhová, přijde mi to takové zvláštní, ale krásně „zvláštní“ 🙂 Nervozita teprve přijde…
Brzy po mě se probouzí i Honza a odjíždí ke svému barberovi. Honzíček zatím spinká, a tak dotahuju poslední přípravy, než dorazí vizážistka a než dorazí i první svatebčané. Budeme od nás totiž vyjíždět hromadně na obřad v Kostelci nad Černými lesy, a tak musí být připravené i nějaké občerstvení, nachystané vývazky a dekorace na zdobení aut,…a tak dále. Každý ví, co si má vzít na starost, protože harmonogram jsme distribuovali přes FB skupinu. Stejně tak vědí ti, co po obřadu jedou na svatební hostinu, s kým jedou jakým autem.
Jak jste jistě pochopili, různé „etapy“ svatby se odehrávají na různých místech. Oddělili jsme místo pro obřad od místa pro hostinu, kde se pak uskuteční i odpolední party.
Vizážitka
Je čas usednout na židli, kde ze mě vizážistka Linda Schenková vykouzlí během dvou hodin krasavici. Když jsem hledala tu, které se svěřím do rukou, využila jsem síly diskuzních fór a mnohokrát narazila na její jméno. Mimochodem jsem později zjistila, bydlí nedaleko od nás, což je pro budoucí nevěsty z okolí Říčan jistě potěšující informace.
Co bych o Lindě chtěla v první řadě říct, je její smysl pro estetiku. Z každé z nás vykouzlí nejen krasavici, ale krasavici, která se v tom looku bude cítit skvěle. Dokáže nás upravit tak, jak nám to nejlépe sedne, a to i s ohledem na šaty, které jsme si pro svůj velký den vybraly.
Čeho si také vážím, je osobnost Lindy sama o sobě. Když se začala rodina a přátelé sjíždět k nám domů a slyšela jsem pod okny ten hlahol, začala jsem být nervózní. V břiše se mi rojily motýly, spoustu motýlů! Srdce začalo bušit. Myslela jsem, že nervóznější už nebudu. Právě díky komunikativní vizážistce Lindě jsem se dokázala aspoň částečně té trémy zbavit, protože jsme toho měly tolik co probírat 🙂
Svatební šaty
Bylo skoro hotovo. Už jen obléct do svatebních šatů. Šaty jsem si půjčovala v salonu Popelka v Říčanech. Vybírala jsem je ještě před Vánoci, aby se mi nestalo, že se mi budou líbit šaty, které nebudou dostupné v našem termínu svatby.
Probírala jsem se mezi spoustou krásných šatů, ale ty, které mi padly nejlépe, vybrala sama „Popelka“ ze salonu. Má to hodně dobře v oku – co komu padne a jak. Přitom bych si ony šaty sama od sebe asi ani nezkusila.
Vzpomínám si, že když jsem kdysi vybírala šaty na tu zrušenou svatbu, odcházela jsem jednou z pražského salonu s pláčem. Mimochodem šlo o salon, který se aktivně snažil dělat si „dobré jméno“ i skrz celebrity. Takže jsem dovnitř vcházela s velkým očekáváním, potkala se s naprosto neschopnou slečnou a potom, co jsem se viděla v pár šatech, které mi ani nedokázala pořádně obléct, jsem šla s opravdu špatným pocitem odtamtud – připadala jsem si nehezká a nehodná obléct svatební šaty. No, možná to bylo tak trochu znamení 😀 , ale stávat by se to nemělo – takže to, kdo v salonu pracuje, je fakt důležité a ne každý vám s výběrem (ochotně) pomůže a to tak, že maximálně dobře, jako to umí v Popelce!
Vzhledem ke své velké skolioze páteře jsem se bála šatů s holými zády, které by mé postavě moc nelichotily. V Popelce našli super kompromis, takže jsem byla „zahalená nezahalená“ a užila si den ve snových svatebních šatech.
Linda dopnula poslední knoflíček a teď přišla ta chvíle!
Svatební kytice
Za doprovodu taťky scházím schody ke svému milovanému muži. Honza drží v ruce kytici – přenádhernou svatební kytici, kterou snad z mých snů o dokonalé svatební kytici uvila sama květinová víla. Byla to Valentýna. Valentýna z Květinářství Kovárna v Mukařově. Všechny květinové vazby se jí povedly na výbornou a tešili jsme se z nich ještě dlouho.
Honzovi to tak slušelo! Blížila jsem se k němu, zatímco všude kolem nás byla spousta našich nejbližších. Neměla jsem ani možnost si prohlédnout, kdo všechno dorazil, aby s námi společně vyrazil vstříc velkému rozhodnutí. S Honzou jsme si neřekli víc než pár slov chvály na náš slavnostní look a už jsme každý usedali do svého auta, která společně s dlouhou kolonou směřovali do Kostelce nad Černými Lesy.
Obřad
Pro obřad jsme si vybrali (nevysvěcenou) kapli sv. Vojtěcha náležící zámečku v Kostelci nad Černými lesy. Vdávala se tam i moje ségra a doteď si vzpomínám na tu krásnou atmosféru, kterou toto místo utváří. Konají se zde civilní obřady – tedy nemusíte být pokřtěni, abyste zde směli uzavřít sňatek.
Vejde se sem spousta lidí, což jsme přesně potřebovali. Ano, obřad můžete uspořádat i venku, kam se vejde lidí ještě víc a vypadá to nádherně, má to svoje kouzlo. Ale nevýhodou obřadu pod širým nebem může být nepřízeň počasí. A někdy taky špatné ozvučení. Ti, co budou stát vzadu, neuslyší, co si říkají ti vepředu. A to je podle mě celkem podstatné vědět 🙂
Kaple má krásnou akustiku. Světlo se na vás spouští z nebe, vysoké stropy působí tak majestátně a prostoru dávají vzdušnost. Vaše ANO se rozezní v každém koutu kaple a dotkne se srdcí vás dvou i těch, co na tenhle okamžik po vašem boku stojí. Zkrátka to zde působí mimořádně.
A mimořádně milé jsou i dámy z matriky a pan oddávající byl tedy taky velký sympaťák, který měl nachystanou moc hezkou řeč. „Minulost nezměníme, v budoucnu nevíme, co nás čeká. Žijte tady a teď…“ tak nějak zněl závěr.
S Honzou jsme si vyměňovali šťastné pohledy. Bylo to tak krásné! A Honzíček – byl tak hodný! Naše babi a didí se o Honzíka hezky postarali a Honzík tak byl relativně v klidu. On moc neposedí, ale zvládli to všichni na jedničku! 🙂
Honzíček byl můj první gratulant. Navíc ten, který mě nejvíc dojal. Přiběhl ke mně, dal mi pusinku a to, jak se zase vzdaloval, už jsem viděla jen v mlze. Brečím z toho kouzla okamžiku skoro ještě teď.
Následovaly, jak to tak bývá, srdečné gratulace a přání všech našich nejbližších a fotky s nimi na přilehlé zahradě zámku.
Místo pro svatební hostinu a party
A následoval i slavnostní oběd pro nejužší rodinu a svědky. Pro celé následující dění jsme vybírali z řady míst. A nakonec jsme vybrali to, které je našemu srdci nejblíž, kde jsme si s Honzou prvně padli do oka, kde jsme si dali svůj první tanec, svou kapitánskou fotku (má svůj příběh) a kam se moc rádi vracíme. Proč? Protože jídlo zde chutná fantasticky a atmosféra je tu víc než příjemná.
Sokolovna Pyšely je skvělé místo, kam si můžete zajít na „všední“ i slavnostní oběd nebo večeři. Pochutnáte si na poctivém jídle z české i světové kuchyně. A jejich svíčková je vyhlášená široko daleko. Není divu, že se při slavnostním obědě všichni oblizovali až za ušima.
Jídla bylo po celý den dostatek a bylo vynikající!
Ale jídlo není to jediné, co chci u tohoto místa vyzdvihnout. To, co si nekoupíte, je lidská povaha. Když lidé něco dělají srdcem, otiskne se to pozitivně i v srdcích ostatních. Tolik ochoty, vstřícnosti a schopnosti nám pomoct zorganizovat celé odpoledne a večer!
Měla jsem představu o výzdobě, kterou jsem částečně připravila já a částečně Ivetka, která to tu má zde celé na povel. Dovezli jsme řadu dekorací, které si našli skvělé umístění – také částečně podle našich představ a představ Ivety a celé to do sebe tak krásně zapadlo!
Mimochodem prostor pro konání svatby je tu úplně skvěle vyřešen. Přálo nám počasí, takže jsme mohli plně využít pěknou, rozlehlou a členitou zahrádku. Právě členitost zahrádky je podle mě strašně moc praktická. Přímo na restauraci, kam všichni směřovali pro drinky, navazoval parket. Kapele na parket navazoval pěkný plácek, kam mohli umístit celou velkou výbavu a my měli dost prostoru pro tanec i zábavu. Parket – dvorek – byl středobod dění. Právě nejen pro první novomanželský tanec, ale i pro hry, dražbu podvazku nebo házení kytice.
Dvorek lemuje posezení pod pergolou. A vybočuje z něj také cestička, kterou sejdete buď na travnatou část s dětským hřištěm – to se v našem případě i vzhledem ke skladbě hostů moc hodilo – a nebo odbočíte ke grilu, kde si pod přístřeškem v klidu vyberete všechny ty místní dobroty. Podél zahrádky jsou další lavičky, takže si zde můžete v klidu posedět nejen u jídla, ale máte tu i větší klid na pokec nebo odpočinek 🙂
Využili jsme této části zahrádky, která byla průchozí k jídlu, a umístili jsme zde „vzpomínkovou část“ – naše fotky i výzvu pro svatebčany. Svatební strom k podpisům i svatební album, do kterého nám díky svědkyni mohli svatebčané vylepovat fotky z Instaxu se svými přáními. K tomu jsme vytvořili takové drobné zátiší se svatebními koláčky (jako domácími z Pekařství Frydrych) a další sladkosti, nějakou tu kytičku,..prostě aby to bylo hezké místo k zastavení.
Kdyby náhodou pršelo, mohli jsme využít přilehlou tělocvičnu. Na tu došlo stejně tak. Přesunuli jsme se dovnitř po 10.hodině večer, kdy dohrála kapela a nastupoval velký reprák s hudbou na přání. Drželi jsme tak noční klid, jelikož z tělocvičny ven nebylo téměř nic slyšet, a přitom jsme dál pařili ještě pár dalších hodin.
Kapela
Při výběru kapely jsme zvažovali, zda oslovíme Horváth Band, který krásně doprovázel svatbu naší kamarádky Niki, na které jsme se tady před 3 lety poznali, anebo kapelu, která se osvědčila na svatbě mé ségry. Nakonec to byla kapela Bosáci, která ségru se švárou i další svatebčany pěkně roztancovala a dobře volila písničky pro naše pařící hosty.
První novomanželský tanec
Co kapela nezahrála a obstaral to náš megareprák, byl song pro náš první novomanželský tanec,
Před 3 lety, kdy jsme se s Honzou poznali, jsem sotva uměla zatančit základní krok pár společenských tanců. Zato on tanec miloval, dlouho navštěvoval taneční a chtěl mě tanec naučit. A já se ho strašně moc chtěla naučit, jenže jsem dřevo zapsat si do pohybové paměti kroky. I když mě taneční bavili a odchodili jsme (i s břichem 🙂 ) pokračovačky, věděla jsem, že naučit se kroky mi bude trvat vždycky o něco déle. Takže myšlenka, že bych se během pár týdnů měla naučit choreografii pro náš první novomanželský tanec, mi přišla absurdní.
Ale svolila jsem k tomu. Honza tak oslovil taneční lektorku Petru Stehnovou, kterou už jsem z taneční školy Vavruška znala. Sestavila nám krásnou choreografii, která se dala dobře zapamatovat i zatančit. Při první zkoušce jsem nedokázala dát ani základní waltzový krok a nakonec tam na Honzy přání přibyly i figury jako zášvih a křídlo.
S Petrou jsme si odtancovali 4 hodiny a doma jsme si to také zkoušeli…
A teď to zatančit před desítkami svatebčanů!
Využili jsme prostoru tělocvičny u restaurace a šli si tanec zkusit poprvé ve svatebních šatech. A to byl kámen úrazu. Ačkoli jsme předpokládali, že velká sukně bude trochu potíž, a vybavili jsme se spínacími špendlíky, stejně to bylo na hraně plynulého tanečního kroku. Báli jsme se, že se rozsekáme. Náhoda nám do tělocvičny poslala svědkovu manželku, která má moravskou výchovu a při různých tamějších slavnostech se toho našpendlila. Vzala spínací špendlíky do rukou a bylo během chvíle hotovo.
„Jdeme na to!“ rozhodli jsme se s Honzou neotálet.
Sestoupili jsme na parket mezi tu spoustu svatebčanů a srdce se nám rozbušila. Tohle byla ta chvíle, kdy jsem byla nejvíc nervózní z celé svatby. Nohy se mi málem podlomily, adrenalin byl někde na levelu max a brada se mi klepala. Přesto jsem si to hrozně užívala a nervozitu se snažila za úsměv pramenící z potěšení schovat.
Ano, šaty byly i pořád trochu překážkou, ale dali jsme to! Dali jsme to a měli jsme obrovskou radost! Dotančili jsme náš první novomanželský waltz na Can You Fell the Love Tonight a užili jsme si to. Ještě víc se nám to pak povedlo kolem půlnoci, když jsme si to v tělocvičně zopakovali bez velkých šatů a bez trémy.
Dort
Po tanci už odpadla veškerá nervozita a jen jsme si to užívali! Přišel čas na krájení dortu. Ten mi byl utajen do poslední chvíle. Na přání Honzy. Díky tomu přišlo velké překvapení a úžas! Věděla jsem, že když objednáme dort u Veroniky Dorty a dortíky, bude dort super. Ale nakonec předčil moje očekávání. Byl nádherný!!! A pěkně zakomponovala i zápich od WedWood (kde jsme pořizovali svatební strom). A byl tak dobrý. Jen se po něm zaprášilo. Až nás mrzelo, že jsme neobjednali ještě větší.
Po krájení dortu jsme si užívali zábavu s našimi nejdražšími, zpěv, tanec, hry! Obzvlášť novomanželský kvíz bavil nás i svatebčany. Děkujeme švárovi Danovi, který nám to tak krásně odmoderoval 🙂 a to se tím neživí.
Fotograf
Kdo nám zachytil všechny ty krásné momenty? Přizvali jsme na naší svatbu velkého sympaťáka Matyáše Čenského, který odfotil svatbu i naší kámošky Niki. Pro dobrou zkušenost, skvělou práci a pohotovost jsme věděli, že nebude chybět u žádného okamžiku, který by stál za zvěčnění.
Taťka je také zapálený fotograf, který se tím ale (bohužel) neživí. Nicméně vzal na svatbu svůj foťák taky a máme od něj zachyceny také spoustu krásných vzpomínek.
Místo pro svatební focení
Než dorazili hosté na odpolední party, popojeli jsme na nedaleké nové golfové hřiště do Oaks Prague, kde Honza pracuje. Byli na nás pěkně nachystaní 🙂 Se svatební buginkou jsme obrazili pár vytipovaných místeček, kde jsme si nechali udělat takové ty umělecké svatební fotečky 🙂
Prsteny
Věčné budou vzpomínky a věčné budou i kvalitní prsteny z rukou Radka Prose. V jeho benešovské dílně vznikaly i další šperky, které mě zdobí dnes a denně a které mě zdobily i na svatbě. První šperk, který mi od něj Honza věnoval, je na míru tvořené srdíčko s monogramy k narození Honzíka. Zdobí ho modrý safír, který zdobí i další mé šperky včetně zásnubního prstenu. Naše snubní prsteny zdobí broušená struktura a ten můj ještě navíc symbolických 13 briliantů.
A to jsme my
A to jsme my – Baťhovi. Na svatbu jsme se těšili a snažili se jí připravit tak, aby se nám i svatebčanům pozitivně vryla do paměti. Abychom si jí užili. Nečekali jsme však, že bude ještě lepší, než bychom si představovali. Měli jsme štěstí. I počasí nám bylo nakloněno. Strašily nás deštivé předpovědi počasí. Nakonec nám při „druhém“ novomanželském tanci spadlo na tělo pár kapek a sprchlo nám štěstí před půlnocí, kdy už jsme pařili uvnitř Sokolovny. Byl to den jako korálek.
Příprava je určitě důležitá, ale ještě důležitější je naladění. Nejen vás jakožto novomanželů, ale i těch, kteří vám stojí v tento velký den po boku. Přeji všem, kteří se chystáte uskutečnit svatbu, ať zažijete tolik radosti co my a štěstíčko vám přeje. A přeji vám hlavně věčnou lásku, pochopení, toleranci a spoustu krásných zážitků ve společném životě.
