Má první reportáž vznikla na festivalu Ochutnejt Vietnam, který byl jedním z těch nejzajímavějších festivalů jídla této sezóny. Spolu s kameramanem a fotografem Jendou Mikšíkem jsme se vydali za bránu Holešovické tržnice a v hale 13 nás čekal zažitek, který jsme pro Restu blog zdokumentovali.
Toto je starší recept převzatý z mého blogu Vařeniště.cz
Publikován: 13. 10. 2015
https://www.youtube.com/embed/mZx3xkDxWaM?rel=0
Citovaná reportáž pro Restu
Ochutnávali jsme Vietnam jako diví
O tom, že Vietnamská kuchyně není jen o závitcích a polévce Pho jsme se přesvědčili na festivalu Ochutnej Vietnam. Vietnamská kuchyně se vyznačuje především pestrostí jak v chutích, tak v ingrediencích. I zde hrála pestrost hlavní roli. V žádném stánku jste nenašli stejný pokrm. Zájem o festival na facebooku projevilo 25 000 lidí. Restu patřilo mezi „pouhých“ 3000 šťastlivců, kteří měli možnost Ochutnat Vietnam, a o tom, že to stálo za to, se přesvědčte sami.
Obrovské číslo 25 000 potencionálních návštěvníků pravděpodobně samotné organizátory překvapilo, a proto byl vstup omezen pevně stanoveným počtem prodaných vstupenek, které se vyprodaly během pár dní. I přes tento limit se dá očekávat velký nával nadšenců do vietnamského jídla, a tak jsme se vydali na lov originálních chutí již chvíli po otevření brány do haly na adrese Holešovická tržnice.
O jedenácté hodině nestojíme dlouze ve frontě, což však neznamená, že uvnitř již není spousta lidí. Otevírá se před námi prostor, který lemují stánky s vietnamskými pochoutkami. Vše vypadá tak lákavě, těžko vybrat, čím začít. Z haly se dá projít i na venkovní plácek, kde je rozmístěno dalších několik stánků. A jelikož mi pod nos zavání libé vůně, které cítím i přes značnou rýmu, ihned se řadím do fronty a brzy si pochutnávám na palačinkách z rýžové mouky s houbami a kuřecím masem. Maso je umleté a opečené a ještě nakrájené na plátky. Maso i s plněnou palačinkou je přelité vývarem a posypané něčím křupavým, možná cibulkou. Dohromady tvoří tyto ingredience báječnou souhru. Mé chuťové pohárky jsou tak nabuzené, že touží po další náloži úžasných chutí.
Vracíme se do haly, která je v obležení návštěvníků. Všude u stánků se tvoří dlouhé fronty, a tak člověk zvažuje, na které jídlo si ji vystojí. Nemohu ponechat bez povšimnutí úhledné kornouty z banánového listu plněné rýží a pikantním hovězím masem s citronovou trávou. Během půlhodinky postávání ve frontě nemohu přehlédnout delikatesy, které se okolo mě míhají – plněné bagetky, závitky, polévky, kari, tofu, špízy, dezerty, mladé kokosy, čaje a další. Pod nos mi zavoní káva, možná robusta, jíž je Vietnam největším vývozcem. Nemohu také přeslechnout ústřižky několika hovorů. Bystřím uši – co to slyším? „Larva?!“ To je výzva!
Konečně jsem se dostala na řadu a rozhlížím se po sortimentu, který prodejcie nabízí. Vše to vypadá krásně a chutně. K pikantnímu masu si ještě objednávám drobné smažené kuličky, které však nedokážu blíže specifikovat. Odnáším si jídlo mimo frontu, abych si ho náležitě vychutnala. Velice ocěňuji, že organizátoři zajistili dost prostoru pro strávníky, kteří se nechtějí mačkat mezi procházejícími lidmi. Uzpůsobili tedy prostor tak, aby mezi jednotlivými prodejci zůstal výklenek vhodný i k sezení.
Než se pustím do hovězího masa, musím otestovat smažené kuličky. Bohužel, ani po ochutnání nemůžu říct, z čeho byly vyrobené. Nicméně byly báječné. Do rukou vkládám hůlky a pouštím se do pikantního hovězího masa s rýží. A další fantastická chuť! Nebýt té dlouhé fronty, stála bych zde znova.
A co ta slibovaná výzva? Kde jsou ty zmiňované larvičky? Vydávám se na průzkum, jehož cílem bude (doufám) pokoření předsudků a odporu k baculaté larvě, kterou už pozoruji u stánku obklopeného dalšími odvážlivci. Jen málo z nich si však troufne na tuto proteinovou jednohubku. A co já? Beru mezi hůlky další úlovek a bez rozmýšlení jej vkládám do pusy. Chuť není nijak výrazná, podobá se studeným bramborám.
V hale to čím dál víc houstne. Snad je na čase odejít a dopřát tento zážitek někomu dalšímu. Předtím, než tento malý ždibek Hanoie, který je vietnamským centrem streetfoodu, opustíme, oslovujeme jednu z pěti organizátorek akce. Během rozhovoru, který nám velicé milá slečna Ngoc Tho Nguyenová poskytne, se dovídáme spoustu zajímavostí o festivalu. Letos mohou návštěvníci ochutnat pokrmy od 14 prodejců, z nichž v průměru každý nabízí asi 3 pokrmy. „Podmínkou pro prodejce bylo, že jídlo nesmí stát více než 50 Kč. Navíc se u žádného z nich jídla neshodují s dalšími prodejci. Chtěli jsme docílit toho, aby mohli návštěvníci ochutnat co nejvíce jídla a neutratit na tom mnoho peněz“, prozrazuje skvělý koncept festivalu Ngoc Tho Nguyenová.“ Organizátorů je sice 5, ale na takový nával lidí by sami nestačili. Proto ruku k dílu přiložilo dalších 25 lidí, kteří jsou součástí neziskové organizace, která pomáhá mladé generaci právě k z začlenění se do pracovního a sociálního života v Česku.“
Z haly se proplétáme ven, kde u vstupu čekají dlouhé fronty dalších nadšenců. Pro plnou kapacitu haly se jich vpouští vždy jen hrstka po několika minutách. Organizátoři se snaží korigovat velký nával, za což jim patří obdiv. Kdyby bylo možné realizovat festival ve větších prostorech, byly by fronty ještě větší, takže z tohoto hlediska je organizace dobře promyšlená. Není zkrátka nic, co by se dalo festivalu vytknout. Jídlo v Česku zažívá obrovský boom a není se čemu divit, že je o festivaly jídla čím dál rostoucí zájem, obzvlášť, když jde o tak originální festival.
