Pizza šneci z kynutého těsta

O Vánocích by nikdo neměl zůstat sám. Zabolí mě pohled na reklamu Penny (myslím, že je to Penny), jak dědeček připravuje štědrovečerní večeři při vzpomínce na svou zesnulou. Je tak sám. Kdyby ta neskončila reklama dobře, rozbrečím se. Nejsem milovnice reklam, ale upřímně, tahle mě zasáhla, a hodně. Moc si přeju, aby (nejen) o Vánocích, našli lidé místo u stolu i pro ty, co sice nepatří do blízké rodiny, ale mají k sobě blízko.

Toto je starší recept převzatý z mého blogu Vařeniště.cz
Publikován: 23. 12. 2019

Kam mizí dobré skutky?

Ze světa jako by se vytrácela vlídnost a solidarita. Obzvlášť teď před Vánoci si toho všímám čitelně. Lidé se bezohledně tlačí ve frontách, strkají do sebe, nadávají si, ztrácí trpělivost a vybíjí si svou zlost na ostatní, zapomínají na důležité hodnoty, které dokážou život dělat mnohem hezčí a smysluplnější. Stojí ve frontě na kapry ve snaze nechat si ulovit toho nejhezčího, zatímco někdo například přišel o práci, o rodinu, o zdraví… a kapr je to jediné, co ho o Vánocích trápí.

Nestojíme všichni na stejné pozici. Nevíme nikdy, zda nebudeme na straně těch, co by pocítili maximální vděčnost za minimální pomoc nebo pozornost. Toho dobrého, včetně dobrých skutků, nebude na světě nikdy dost. Ale i sebemenší snaha přispět ke spokojenosti někoho dalšího může zlepšit život nejen jeho, ale i náš anebo někoho dalšího. A přitom stačí tak málo.

Hodím do placu dva příklady skutků, které si v sobě nesu už dlouho…

Starší vzpomínka je moje vlastní zkušenost: Už je to roky, šla jsem navštivit mamku do pekárny, kde prodává. Stála jsem po straně pultu, kolem něhož se lemovala fronta lidí. Pršelo, na zemi byly otisky od bot. Od kasy odcházel starý pán, šoural se k náměstí, možná na autobus. Zatímco mamka obsluhovala dalšího zákazníka, na té pošlapané zemi jsem si všimla bankovky, která musela vypadnout staříkovi, protože tam ještě předtím nebyla. Byla to tisícovka. Zvedla jsem jí a utíkala za ním. Byl tak vděčný.. Stačilo tam nebýt a nevšimnout si, nebo stačilo, aby byl někdo rychlejší..a ten pán by přišel o dost peněz. Tenkrát mi pravila lidská morálka vzít peníze a utíkat za ním. Nemyslela jsem v tu chvíli na další spojitosti, například na účely, pro které by peníze vynaložil. Do dneška jsem strašně ráda za výchovu, která mi dobře pravila „vrátit peníze majiteli“. Po těch letech vidím smysl totiž ještě hlubší – ten, který jsem si v tu chvíli neuvědomovala. Tisícovka? Pro někoho „drobné“, pro starého pána v důchodu možná dávka potřebných léků, jízdné k doktorovi nebo za vnučkami, potraviny… Kdybych to tenkrát neudělala, vyčítala bych si to. Kolik by mi tak tisícovka přinesla uspokojení? Víc než radost z dobrého skutku by to nebyla.

Druhý příklad: Jela jsem před rokem tramvají. Už jsem se blížila ke své práci. Z okna vidím starší paní ve svítivé vestičce opět zametat chodníky. Z pekárny Artic bakehouse vychází elegantní pán se sáčkem, který jí s úsměvem podává. Ta paní by evidentně neměla ani pomyšlení na to, že by do takové hodobóžové pekárny byť jen nakoukla. A teď tam stála jako opařená, oči vykulené, na rtech upřímný úsměv. Jedna dlaň na srdci a druhou nevěřícně vztahuje k sáčku. 100% vděk. Udělalo to krásný den nejen jí, ale i mně. V šedi ulic se jako kdyby rozsvítilo slunce a zahřálo mě až někde uvnitř. A nestálo to skoro nic. Ne pro nás, co si můžeme běžně pro takové dobroty zajít.

Dobré skutky se zlatu nevyrovnají. Když padnou na úrodnou půdu, neseme si v sobě ten krásný pocit dlouho, dlooouho! Stačí nemyslet na sebe a obětovat jen něco málo, co však pro ostatní není samozřejmost. Neříkám dotovat všechny dětské domovy v republice, to si dovolit nemůže nikdo z nás (myslím tady z nás 🙂 ). Ale najít v sobě trochu energie pro ostatní, kterým život posunete k radosti, nám tu energii vrátí dvojnásob.

Takže kam mizí dobré skutky a prioč? Mizí za náplastí obav, kterou si kryjeme rány a otlačeniny způsobené minulostí, a posloucháme strach který nás varuje, aby nás do nich někdo nedloubl? Jsou schované za rouškou hrdosti, kterou nosí lidé s nutností cítit se nadřazěnější a působit méně zranitelně? Jsou eliminované sobeckostí, která dává lidem pocit, že aktivně získávat je za každou cenu víc, než jednou za čas nahodile vydávat?

Lidé si hodně chrání „to svoje“ – svůj majetek a svou integritu osobnosti se vším, co do ni patří. Do své bubliny se často bojí nechat proniknout někoho mimo rodinu a svého nejbližšího okolí. Bohužel jsou i ti, co tam nepustí ani rodinu. A jakmile by se o vstup někdo pokusil, střílejí šípy nenávisti a plivou oheň. Jakmile by museli sestoupit ze svého obláčku pohodlí, kopají kolem sebe, aby se na něm zuby nehty udrželi.

Přirozeně se bojíme o sebe a své zázemí. Svět není jen dobrý. Ale sami ho lepší dělat můžeme. Všichni totiž nejsou jen zlí. Minimálně můžeme zlepčit něco vé svém své okolí, které je naším světem. Stačí koukat kolem sebe beze strachu a s trochou vlídnosti. Nejsme na světě sami a ne všichni mají stejné možnosti, jako my. Svět není spravedlivý, ale je na lidech, jestli dokážou skutky přispět aspoň k o krapet větší rovnováze resp. k převaze toho dobrého. Nemusíte zachraňovat svět daleko od domova, pokud se na to necítíte. Ale smekám před těmi, kteří se na to cítí. Zkaátka, je krásné najít v sobě soucit s ostatními a nehrabat si jen na svém písečku.

Zpátky k reklamě.. Když si připustím, že realita existuje i s opačným koncem, je mi tak nějak ouzko a říkám si, jak krutej může život být. Ještě nedávno se radujete s dětmi u stromku a najednou stojíte sami, u malého stromečku, který jste si ještě z důchodu stačili pořídit…? Ne, nechci být o Vánocích naladěná nějak negativně, naopak 🙂 Je to jen moje zamyšlení.. Kdo občas listujete blogem, narazíte sem tam na motivační úryvky provázané s mými myšlenkami, však už mě znáte 🙂 Ráda bych vyzdvihla pointu toho sdělení.

Pointa je, že krom skomírající vlídnosti je na světě i málo vděku. Totiž, mám pocit, že kdybychom si více vážili hodnot, jako je zdraví, rodina, přátelství, upřímnost, podpora, tolerance……a cítili za ně větší vděčnost, nenesly by se vzduchem nadávky a osočování, jako to slýcháme hodně před Vánoci – svátkem, který je pro nás nejdůležitějším v roce. Trochu paradox, ne? Vánoce jsou pro naši kulturu nejdůležitější svátky. Křesťané by tvrdili, že nejpodstatnější jsou Velikonoce, ale skutečnost a tradice mluví za vše. Apelujeme na vánoční zvyky, chystáme se na ně dlouho dopředu, prožíváme je s vysokou intenzitou. A tyto prožitky by měly být co nejvíce pozitivní.

Vánoce jsou hodně o rodině. Já mám to velké štěstí, že vedle pokrevní rodiny mám díky svému pokladu ještě jednu báječnou rodinu, která ač je obrovská, tak je taky obrovsky svorná. Nevidí se to moc často, aby tak rozvětvená rodina věděla jeden o druhém a soustavně na sebe byli napojení. Nedokážu bohužel popsat atmosféru panující během setkávání se s nimi. Jeden jako druhý násobí společnou radost, což vytváří obrovskou energii. To je přesně důkaz, že když jsou k sobě lidé vlídní, otevření a pomáhají si, dokážou svět dělat hezčí. Dokážou si ho užít a dobré skutky jsou pro ně přirozenost. A tak by to být mělo.

Proto, pokud máte pocit, že byste rádi někomu ve vašem okolí udělali hezčí nejen Vánoce, ale zkrátka mu věnovali trochu enegrie, udělejte to a na nic nečekejte. Nikdy nevíte, kdy bude pozdě. Pokud máte pocit, že je někdo, kdo by toužil po troše pozornosti a záleží vám na něm, dejte mu ji a nenechte ho čekat. Ta nejlepší chvíle udělat od srdce něco dobrého, je právě teď.

A když jsme u těch vánočních setkávání, určitě k nim patří i dobré jídlo. Ne kadý má chuť na stoprvní kousek cukroví, proložit to něčím slaným touží víceméně každý. Slané šneky si můžete obložit podle svých preferencí, anebo chutí těch, které máte kolem sebe. Užijte si společně strávené chvíle a buďte vděční za to, že máte jeden druhého.

• 

•