Vánoce – spousta jídla cukroví, salát a smažený kapr. Pro někoho možná. Mně upřímně pohled na naložené koše nekvalitního jídla v supermarketech přináší nepochopení. Vsadím se, že zprávy na Nově budou v posledních dnech informovat o zdražování potravin, a proto, jako každý, rok budou chtít diváci ve slevách urvat co nejvíc zlevněných, nekvalitních potravin, aby se jimi s pocitem vítězství přejedli u vánočního stromečku. S bolavým břichem, pálivou žáhou a těžkou hlavou budou sledovat z gauče tentokrát zprávy o tom, kolik lidí rvalo v křecích kliky pohotovostních ambulancí.
Proč? Není to zbytečné? Proč si někdo spojuje Vánoce s povinností držet tempo s obžerským maratonem zbytku konzumního světa? Pryč jsou doby, kdy tu byla bída o jídlo a Vánoce byly svátkem, kdy si lidé trochu dopřáli. Znám jen málo lidí, co neřeší po Vánocích kila navíc. Naopak, je spousta těch, co se se nehýbou, cpou do sebe smažené řízky jeden za druhým, aby jim to klouzalo do krku, naládují do sebe salát bohatě proložený majonézou a na slehnutí si dají pár skleniček něčeho ostřejšího. A aby pusa nestála, stáhnou v mezičase nějaké to cukroví. A když už jsou ty Vánoce, co si nedat kafe se šlehačkou? 😀
Toto je starší recept převzatý z mého blogu Vařeniště.cz
Publikován: 12. 12. 2019
Naši byli v tomhle naštěstí vždycky vcelku střídmí. Poobědová procházka je u nás o svátcích vcelku automatická. Smaženého kapra si dává taťka, ale moje mamka ho s chutí vymění za pečeného a do salátu dává majonézy spíš pomálu. Jasně, všichni se těšíme na nějakou tu slavnostní dobrotu a jsme rádi za trochu toho volna, abychom si odpočinuli, jenže ono se to nezdá, ale během dne tak tělo potřebuje zpracovat spoustu jídla a z ní spoustu energie. To tělo unaví snad ještě víc, než kdybychom se celý den hýbali. Logicky se při přesunu z auta do obýváku babičky tolik kalorií nespálí, takže přebytky jdou kam? Přes faldy do úzkostných myšlenek na diety. Proto je dobré myslet dopředu, s jídlem to nepřehánět a jít se vyvětrat na čerstvý vzduch. Byl by to boj nedat si nějakou tu dobrotu, možná i prasárničku, ale fakt je nutné spráskat všechno, co nám přijde na oči a pak hořcce litovat?
Byly doby, kdy jsem po cukroví ani nesáhla. Možná jsem byla zbytečně moc striktní a nosila v sobě pocit, že jedním kouskem se zbortí můj perfekcionistický pohled na zdravou výživu. Zapomínala jsem, že jídlo nemá být strašák. Ale chtělo to čas, aby ve mně uzrál zdravý nadhled, s nímž dospěju k vnitřnímu pocitu pohody a umění zacházet s cukrem a jídlem obecně. Během let, kdy jsem držela striktní stravovací režim, jsem s přísností zaháněla touhu dát si kousek cukroví. Dostala jsem super dril, který se mě drží víceméně dodnes, ale už se netejrám výčitky, když ochutnám „zakázané ovoce“. Co jsem si ale během těch let taky vypěstovala, je sensitivita na cukr. Moc dobře sleduju stavy, kdy si výjimečně dopřeju víc „neřestí“, než moje střízlivá pečlivost dovolí. V tu ránu jsem hrozně nervózní. Cítím, že jsem v neklidu a nejradši bych sáhla po něčem dalším. Radši nemyslet kam by to sklouzlo. Nerada bych se někdy svezla to cukrového kolotoče, jako dřív.
S cukrem zacházím opatrně. Proto, když to jde, se snažím vymyslet alternativy sladkostí, které budou s cukrem úspornější a nabídnou víc pozitiv, než negativ – víc zdravějších benefitů, než výčitek, hyperglykémie a absťáků. Bez cukru nežiju tak úplně docela. Ale fakt se mě stále drží ten zdravý odstup, který nechává tělo bez nutkavé potřeby sáhnout po dalším a po dalším kousku.
I když je pravda, že tyhle košíčky jsou vcelku návykové. Hrozně moc mi chutná spojení intenzivní chuti vysokoprocentní čokolády, ořechů a sušeného ovoce. Všechny ingredience vynikají zvlášť, ale zároveň tvoří super soulad. A vůbec, miluju ořechy a tmavou čokoládu. Aby bylo cukroví aspoň trochu sladké, přidala jsem sušené meruňky, ale dobře by fungovaly třeba švestky nebo brusinky (slazené jablečnou šťávou).
Jako dítě jsem cukroví milovala a obcházela jsem misku se sušeným ovocem a ořechy, které mamka vždycky na slavnostní stůl aranžovala. Teď, když u našich trávím Vánoce, jsou to hlavně tyhle dobroty, po kterých sáhnu. A to má mamka výstavní cukroví, které vždycky vyhrávalo na školních besídkách. Pečení mě baví po ní, ale naštěstí už nejsem stejná nenasyta, jako když jsem byla dítě a potřebovala jsem kromě očí pokochat i svůj zmlsaný jazýček.
Detaily receptu
20 – 22 kousků
45 minut
8 minut
LEPKU
Print
Ingredience
- Těsto na košíčky:
40 g strouhaného kokosu
10 g kakaa
20 g čirokové mouky /můžete nahradit jinou hladkou moukou
60 g kokosového tuku
80 g sladu (případně medu)
- Náplň:
100 g kvalitní tmavé čokolády
50 g ořechů (mandle/pekanové ořechy/vlašské/lískové)
60 g sušených meruňek (můžou být i švestky/rozinky nebo brusinky – případně mix)
- Na posypání:
ořechy nebo kokos
Postup
- V míse zpracujte suroviny na těsto. Zabalené nechte v lednici asi 2 hodiny odpočívat.
- Těsto vyndejte z lednice. Kus těsta si vždycky zahřejte v rukách, aby se vám s ním dobře pracovalo. Těsto namačkejte do kovových košíčků. Nemusíte je dělat moc slabé, aby se nepolámaly. Přendejte na plech a pečte při 200 °C asi 8-9 minut.
- Nechte zchladnout a pak vyklopte.
- Rozehřejte čokoládu. Ořechy nakrájejte nahrubo. Meruňky nakrájejte spíš na menší kousky. Smíchejte s čokoládou. Lžičkou tvořte do košíčků hromádky. Posypejte ořechy nebo kokosem a nechte ztuhnout.
