Chtěla jsem začít psát tenhle článek laděný na notě sezónnosti a vrcholu sklizně, ale…. Teď, kdy začínám psát tento příspěvek k receptu na italskou minestrone, je půl sedmé ráno, venku je asi 11 stupňů. Spíš než na Itálii se mi se vrací vzpomínky na základku. Touhle dobou už jsem pomalu chystala batoh do školy a snažila se zastavit čas. Vybavuju si, že touhle dobou mi bývalo hrozně smutno z končících prázdnin. Moje mamka vždycky komentovala oranžové jeřabiny se slovy: „Jeřabiny dozrávají, děti půjdou do školy a už tu budou Vánoce.“ 🙂 Říká to snad každý rok 🙂
Toto je starší recept převzatý z mého blogu Vařeniště.cz
Publikován: 23. 8. 2019
A mě je i teď po letech, i když nechodím do školy, smutno, že prázdniny jedou do finiše. Ty 2 měsíce vždycky přinesly spoustu zážitků. I tohle léto mi přineslo spoustu nových zkušeností. Některé zážitky byly možná až dost silné a emotivní, ale nebýt jich, nepřijde zase nová etapa, protože s každým koncem přichází nové začátky. Vždycky! A vždycky je konec nějaké etapy začátkem nové cesty – a nová cesta je příležitost. Dokonce jich může přijít víc, než byste čekali. Je to jako když useknete provaz – na jeho konci se začne třepit a do všech stran oddělovat jednotlivá vlákna, která byla doposud spletena a vy k nim neměly přístup. A tam, kde jste je přesekli, si můžete jen domyslet, kam až by sahali. A tam na tom místě je budoucnost – nevyplněný prostor, který si musíte začít splétat sami. Jak pevně a jak dlouze, je na vás.
Nikdo za vás změnu k lepšímu neudělá. A věřte mi, že lepší je někdy ten provaz useknout a odpoutat se od špatné přítomnosti, než zůstat a škrtit se na něm. A pokud ten provaz nebyl natolik silný, aby vás držel v pádech a vzletech, jednou by prasknul a to možná ve chvíli, kdy by pád znamenal větší zranění. Opět jsem se přesvědčila, že je lepší je podstoupit krok do neznáma za useklý provaz a začít „plést“ za sebe, než setrvat na pozici, kde vám je více energie bráno, než dáváno. Je to tak v práci, ve vztazích,… Konec konců to tak chodí i v přírodě. Jednak rovnováha typu „když bereš, musíš dávat“, a taky koloběh udržující balanc – něco musí skončit, aby další fáze začala. Bez toho by nebyl život na Zemi.
I když léto zanedlouho skončí, po dozrálých jeřabinách začnou kaštany padat do ojínělé trávy, ještě pořád je tady, a proto nepromrhám ani den a žiju ho všemi smysly. A že po té chuťové stránce je rozhodně o co stát. Dozrává spousta ovoce a zeleniny. Byla by škoda je nevyužít, proto jsem spolu s Fresh Bedýnkami nasypala poklady do jednoho hrnce a připomněla někomu chutě dovolené v Itálii, odkud recept na minestrone pochází. Je to taková italská obměna české bramboračky 🙂 V každé rodině ji mají rádi trochu jinak a taky se řídí podle sezónnosti. Takže její hutnost i druhy zeleniny se můžou často lišit. Tahle podoba je taková „klasičtější“ a pro mě nejideálnější – hodně svěží zeleniny! 🙂
Jak jsem psala na jaře u velikonočního receptu, v Itálii jsem byla dvakrát na střední. Jeli jsme tam právě jako „školní zájezd“. I když to zní strašně, hrozně jsme si to užili. Vzpomínám na to strašně ráda a to včetně jídla, samozřejmě. Minestrone jsem tam jedla párkrát a opravdu nikdy nebyla zcela stejná. Ale vždycky chutnala dobře. Základem jsou vždy dobré suroviny, čerstvé, kvalitní a vášeň pro jídlo. Když spojíte tyhle atributy, vznikne vždycky něco krásného.
Detaily receptu
2 porce
30 minut
Print
Ingredience
Postup
- V hrnci rozehřejte olej. Cibuli nakrájejte nadrobno a nechte opékat dorůžova.
- Celer a mrkev oloupejte a nakrájejte na menší kousky. Cuketu nakrájejte na půl nebo čtvrtkolečka. Zeleninu přidejte do hrnce, přidejte i rozdrcený česnek. Promíchávejte při mírnější teplotě asi 2 minuty. Přidejte protlak a zarestujte. Podlije vývarem. Nakrájejte rajčata na větší kostky, přidejte do hrnce s bobkovým listem a lístky tymiánu. Osolte a vařte, dokud zelenina nezměkne.
- Nakonec přidejte těstoviny a cizrnu.
- Na talíři posypejte parmezánem a pokrájenou petrželkou.
Děkuji Fresh Bedýnky za dodání kvalitních čerstvých surovin!
