Nejraději o svých zážitcích píši vždycky hned za čerstva, kdy jsem plná dojmů a emocí a dokážu vás tak vtáhnout do atmosféry tak autenticky, jak je to jen možné. Jenže mám takový problém, že dnes mi nebude stačit košatá zásoba českého jazyka. Jsou místa, která vás neurazí, místa, která vás nadchnou a jsou i výjimečná místa, která ve vás vzbudí nejistotu, jestli se vám to celé vlastně nezdá. A já měla možnost takové navštívit.
Toto je starší recept převzatý z mého blogu Vařeniště.cz
Publikován: 1. 7. 2018
V Praze, V Celnici, jsem objevila ráj. Ten ráj se nejmenuje Eden, jmenuje se Sia a ten velký pán, který se zde stará o řád, se jmenuje Jiří Štift. Tady v Sia se podařilo vytvořit neskutečné místo s atmosférou, kterou jinde nezažijete. Žasnete už ve chvíli, kdy vás obsluha vede ke stolku, který jste měli už několik dní předem zarezervovaný. Nedělejte si plané naděje, že pokud se v pátek ráno rozhodnete, že večer vyrazíte na véču do Sia, podaří se vám ulovit jeden z nemála stolů. Kapacita je fakt velká, však se také restaurace rozkládá ve třech patrech. A každé z nich je něčím specifické.
To se dozvíte hned ve chvíli, kdy jste usazeni a vybídnuti k exkurzi restaurace. Stojí to za to. Udělejte to. Ještě chvíli před hostinou vydržte a podívejte se na kachní solárko, za kterým zruční kuchaři rozpalují woky a obratně vytvářejí dokonalé symfonie chutí. Sejděte o patro níž a všimněte si, jak vznikají dokonalé dim sum knedlíčky od těsta až po hotový pokrm a nebojte se ponořit ještě níž mezi akvárium a japonský gril robata, ze kterého k vám připlují nejen dobroty z moře, ale například i kuřecí satay nebo hovězí. Všechnu tu parádu můžete vidět na vlastní oči. Interiér má zvláštní kouzlo. Členitá restaurace má skvělé uspořádání a všechno do sebe zapadá, každý člověk, který stojí za tou krásou, tu má své místo.
Chloubou restaurace je pekingská kachna. Můžete si ke stolu objednat celou nebo půlku, ale není to tak, že dostanete naporcovanou kachnu klasicky na stehna, prsa a tak. Připraví vám z ní dva chody, o které se můžete dělit ve více lidech. Mimochodem, když si prohlédnete kachny ve spodním patře, zjistíte, že jsou zašité. Proč? Nejsou naplněné marinádou nebo solným roztokem, jak jsem si zpočátku myslela. Jsou nafouknuté vzduchem. Oddělí se od nich kůže a tuk. Proto není ve výsledku tak sytá a hutná jako v případě českých specialit. No a nahoře se solárkují ve vitríně a vyhlížejí nadšené strávníky už od dveří. Že je to trochu morbidní? Tam vám to v tu chvíli rozhodně nepřijde.
Kachna v Sia prostě frčí, ale pakliže jste zvědaví a dychtivý vychutnat si ze Sia ještě víc, dáte přednost degustačním porcím z grilu, které se beztak pro onen večer hodily k lahodnému italskému vermentinu o něco víc.
Pro začátek jsme si nemohli odpustit dim sum knedlíčky. Nikdy jsem nejedla lepší! Nejvíc mi chutnaly krevetové. Překvapily mě i vepřovo krevetové. Za prvé – nemám ráda vepřové maso. Za druhé – jednou jsem tuhle kombinaci jedla a na zadek jsem si z toho nesedla. No a tady tomu prostě umí dát grády.
Po dim sum jsme se pustili do humra. K polovině humra s bylinkovým máslem jsme ještě dostali klepeto v dokonalé kari omáčce a misku rýže. Panebože ta omáčka!!! Trochu jsme váhali, jestli si objednáme specialitu, kterou kuchaři připravili pro tento den – kalamáry v kari omáčce, ale šikovná servírka nás upozornila na to, že se bude omáčka podobat a pokud chceme ochutnat více zajímavých chutí, bude lepší zvolit něco jiného. Dali jsme na radu a rozhodně jsme udělali to nejlepší, co jsme mohli.
Po humrovi jsme se pustili do grilované chobotnice s tamarindovou omáčkou s černým kardamomem. A v tu chvíli jsem propadla Sia nadobro. To se nedá popsat! Byla tak dokonalá! A ta omáčka? Fantazie! Tohle musíte prostě ochutnat.
Jenže u chobotnice to nekončilo. Z degustačních porcí jsme vybrali ještě jehněčí hřebínek. Skoro jsem se bála ochutnat, protože pokud by to mělo chutnat z půlky tak dobře, jako chobotnice, mohlo by mě to vystřelit ze židle. No, nechybělo mi k tomu moc.
A teď se musím k něčemu přiznat – já, která dezerty obcházím obloukem, jsem během večera neodolala a zhřešila jsem. Musela jsem ty lákavé thajské lívanečky z kokosového mléka s karamelizovaným ananasem, kešu ořechy, zmrzlinou z tonka fazolí ochutnat. I trocha stačila k tomu, aby se mi udělaly boule za ušima.
Co víc si přát? Snad už jen digestiv, který mě trochu uzemní a dá večeru tu správnou tečku. Netušila jsem, že se v Japonsku vyrábí whisky. A že bude ještě navíc tak skvělá?!
Jedno slovo, které by vystihlo návštěvu Sia, je „Perfektní!“ Krom toho všeho, co popisuju výše, mě překvapila taková věc – restaurace má velkou kapacitu. Asi znáte to nepsané pravidlo „kvantita vs. kvalita“. Tady se zvládá oboje najednou. Dostanete úžasné jídlo, zažijete dokonalý servis a ta rychlost? Všichni jsou sehraní. Když se obsluhy na něco zeptáte, vždycky dostanete odpověď. Neexistuje, že byste měli pocit, že jste přehlížení. Neexistují zde kompromisy v kvalitě, dokonalosti, čistotě, ani estetice, a přitom nemáte pocit, že jste se ocitli ve strojené snobárně, kde vás svazuje společenský kodex. Naopak. Ta atmoška – ta je!
