Bylo to přesně 365 dní do svatby, kdy jsem se rozhodla pro změnu. Rok jsem si dala na to, abych vypadala „u oltáře“ skvěle a co víc – hlavně se skvěle cítila. Rok změny – porazit zlozvyky, vědomě na sobě zamakat – to byla ta vize.
Co jsem chtěla změnit a co se změnilo
Dlouho, opravdu dlouho se stravuji zdravě, cvičím, ale nikdy jsem si nevydřela postavu, jakou bych si představovala. Opravdu svědomitě jsem cvičila a dobře jedla i ve chvíli, kdy jsem si stanovila limit pro změnu a hodlala jsem v tom pokračovat. Zdravé jídlo i cvičení jsou pro mě samozřejmost, ale bohužel – vím, každý máme jiný prototyp těla… 🙂 Když opomenu tuhle nespravedlnost, potýkala jsem se s jistými zlozvyky, které už ale ovlivnit můžu.
Jako třeba uzobávání mezi jídly nebo ochutnávání už během přípravy jídla. Taková ta neschopnost se prostě ovládnout a odpustit si něco, na co vlastně třeba ani nemám chuť nebo nemám hlad, ale prostě mi to přijde do cesty, když dělám něco jiného (asi tak bych to řekla). Ne, že bych celý den bezmyšlenkovitě narážela na jídlo a jedla a jedla. Ale někdy, třeba i ve spěchu, jsem do sebe hodila kus jídla a za chvíli zase a …a pak jsem zjistila, že jsem vlastně přetláskaná a neumím si jídlo vychutnat v ten kýžený moment, kdy si k němu sedám.
Mým cílem bylo zkrotit svojí rozlítanou povahu a nesahat po jídle dřív, než nadejde ten správný moment.
Částečně se mi povedlo získat lepší ukázněnost. Svojí rozlítanost jsem sice nezkrotila, ale už se mi daří z ní to jídlo vynechat, nebo aspoň převážně 🙂
Cvičení
Důležitá věc, na kterou jsem se chtěla zaměřit, bylo efektivnější cvičení. Cvičila jsem doposud pravidelně – cca 3x do týdne, což bylo ale asi málo. Dávala jsem tomu tak 25 – 35 minut. Efekt byl ten, že jsem měla dobrý pocit, že pro své zdraví něco dělám. To je samozřejmě to nejdůležitější. Ale na zevnějšku to nebylo vidět. A to mě už dlouho trápilo. Jak já říkám: „není na mě vidět, že zdravě jím a cvičím, ale bylo by vidět, kdybych to nedělala.“.
Během kojení šla kila tak nějak samy dolů, což mě sice potěšilo, ale jakmile jsem s kojením přestala, cítila jsem, že se tělo vrací pomalinku zpátky do normálu. Sice se nevrátilo do předporodní váhy (která o něco byla vyšší), ale stejně mě mrzelo, že si to nedokážu udržet. A navíc – moc jsem si přála, aby mi pěkně padly šaty, které jsem si rezervovala na svatbu s velkým předstihem v úžasném salonu Popelka v Říčanech.
Často jsem se na tu fotku ze zkoušky dívala, protože mě to dokázalo namotivovat. Chtěla jsem se prostě Honzovi líbit, to je jasný 🙂 Ale hlavně, jak jsem psala, jsem se chtěla cítit prostě dobře!
Někdy v únoru mi přišla do Insta direktu zpráva od Ladylab. Řešily jsme nějaké možnosti spolupráce. I když jsme se nedohodly, objevila jsem díky tomu spoustu jejich videí ve VIP programu. A tehdy jsem začala podle nich cvičit. Bavily mě víc a víc. Nejvíc jsem si oblíbila cvičení s Míšou Mrázkovou (sekce „Po tomhle zhubneš na 100 %). Videa jsou tak na 45 minut, což je tak akorát. A když cítím, že nemám dost, dám si přídavek v podobě kratších videí.
Úprava jídelníčku
Protože jsem do cvičení dávala fakt maximum, rozhodla jsem se víc pořešit jídlo, aby byl výsledek taky maximální. Kalorický deficit – to je oč tu běží. Prostě jsem si spočítala, kolik kalorií musím být v mínusu oproti běžnému příjmu, abych ale zároveň nespadla pod potřebu bazálního metabolismu. Rozpočítala jsem si makroživiny a začala si jídlo pečlivě hlídat.
Do svého jídelníčku jsem začadila protein, abych svalům „dopřála“. Přiznám se, že do té chvíle jsem na něj koukala tak nějak skrz prsty, ale zanedlouho jsem si ho oblíbila. Přidávám si trochu proteinu bez příchuti do snídaňové kaše a pak si pochutnám na nějakém dobrém proteinu od Ladylab po tréninku. Nejvíc mi chutná příchuť kokos a Choco bueno. A musím zmínit taky „noční protein“ Slim tomorrow. Je malinko hutnější, chutná jinak, než klasický protein. Jeho benefitem je, že když vás třeba honí večer mlsná nebo se cítíte „nedojezení“, bez výčitek si můžete tohle „noční kakao“ dát, protože po něm nepřiberete. Budete se cítit syti a protein se bude uvolňovat během noci.
Když už jsem tak cvičila a cvičila, jinak jedla a sledovala Instáč Ladylab, nedalo mi to a dala jsem šanci spalovači Fat Killer. Kdysi jsem už něco na způsob spalovače zkoušela. Ale vlastně mi to nepomohlo. Proto jsem brala spalovače dlouhou dobu s rezervou. Ale recenze Fat Killeru od Ladylab mě zlomily a zlomila se ve mně i ta zábrana, kterou jsem si k produktům tohoto typu dlouho stavěla. Totiž – když něco moc chcete – snažíte se udělat maximum. Takže jsem prostě podlehla a řekla si, že tomu trochu půjdu naproti. Patřím bohužel fakt k těm, co musejí kurňa makat, aby byly vidět výsledky. A pokud by mi to mělo trochu pomoct?
Účinná kombinace
A teda, musím uznat, že kombinace cvičení podle Ladylab, hlídaného jídelníčku a spalovače udělala svoje! A teď – ve 30 (skoro) – mám ze sebe poprvé v životě pocit, že jsem si vysekala takovou postavu, jako jsem chtěla. Netvrdím, že jsem ladná fitnesska s dokonalými proporcemi. Ale prostě mám radost z těch svalů, co jsem dokázala vyburcovat k velkým výkonům a díky tomu mě taky nebolí tolik záda.
Mám fakt velikou skoliózu páteře. I proto nebude nikdy moje tělo tělem fotomodelky… Ale chci říct, že s Honzíkem, který se občas rád nechá pochovat, ponosit a tak, to nápor na záda je. A jak rostl, cítila jsem to víc a víc. Byla jsem z toho mnohdy nešťastná. A teď?! Teď jsem naprosto šťastná, protože svaly mě podrží a já můžu držet zase jeho 🙂 Cítím se teď strašně fajn ve svém „novém těle“. Vím, že to tak nezůstane napořád, ale mám radost, že se mi to podařilo a budu na sobě samozřejmě pracovat dál.
Péče o pleť
Když jsme u zevnějšku, pleť byla další z věcí, na které jsem se chtěla zaměřit. Od puberty jsem měla problémy s akné, s rozšířenými póry a dlouho a marně jsem hledala, co by mi pomohlo. Chtěla bych tedy uvést dobrou zkušenost s kapkami Gynex od Energy, které pomocí bylinek působí na hormony a dokážou tak poměrně pomoct. Nicméně jsem nějaké ty nedokonalosti nedokázala beztak moc vychytat.
Během těhotenství se pleť zlepšila. Asi za to mohly hormony a taky tomu asi přispěla kosmetika Hello body, kterou jsem doposud používala. Vyzkoušela jsem spoustu jejich produktů, z nichž nejvíce mi seděla kokosová řada. S příchodem letošního jara se moje pleť zase trochu zhoršila. Nechala jsem se hýčkat svojí strašlivě šikovnou skorotchyní v salonu Body Factory. Ví přesně, co pleť potřebuje. Ale každodenní péči už máme na starost každá z nás. A proto nestačí jen jednou za měsíc dojít na kosmetiku, ale denně o svojí pleť pečovat.
Jaká skvělá náhoda, že mi do cesty přišla kosmetika Marina Miracle. Kamarádka sdílela na Insta, že tuhle kosmetiku vyzkoušela a byla spokojená. No, a to mi samozřejmě nedalo, aby se nezačala po kosmetice pídit víc. Zjistila jsem, že má na kontě spoustu ocenění z mezinárodních soutěží. Kdo vyzkoušel, byl spokojený. Ale co mě hlavně zaujalo, je, že do produktů přidávají probiotika. Marina Miracle nepoužívá parabeny, vonné látky, minerální oleje ani žádné jiné syntetické přísady. Přísady jsou vždy čistě organické a certifikované. Produkty navíc nejsou testovány na zvířatech.
Koupila jsem si čisticí gel, hydratační krém, peelingovou masku a noční sérum. Viděla jsem změnu na pleti prakticky ihned. Póry se zatáhly a tvorba kožního mazu se poměrně redukovala. Možná až moc, zdálo se mi. Pleť se mi zdála malinko sušší, a proto jsem se obrátila na skvělou podporu ze Slovenska, a dostala na doporučení olejíček, pěnu pro čištění pleti a velice příjemnou mlhu, která osvěží a tonizuje pleť. A to bylo ono! Bála jsem se, že mi olejíček ucpe póry, ale vlastně se nic takového nestalo. Pleť vypadá spokojeně.
Pak jsem si ještě přikoupila hydratační masku a krém pro zralou pleť, který je také moc příjemný. Není to sice malá investice, ale nelituju jí. Tahle norská kosmetika je vážně báječná a stojí za to!
Pro podporu kvality pleti celkově jsem ještě začala užívat kolagen Venira, na který jsem taky našla spoustu dobrých recenzí. Určitě je řada z vás, co už nad užíváním váhala. Pleti kolagenem jedině prospějete, ale koukejte na původ a kvalitu. Některé kolageny v sobě obsahují řadu účinných látek, které mohou efekt krásné pleti, vlasů a nehtů podpořit.
Noo a co práce a opočinek?
Spíš stojí za řeč práce, protože odpočinku je minimum. Teď, když píšu tento článek, je 10 hodin večer. Vím, že ještě minimálně půl hodiny budu pracovat a pak se pomalu odeberu do postele. Budíček přijde tak v 5 hodin..
Nestěžuju si. Je to o prioritách. Focení a tvorba receptů je prostě něco, co mě těší. Naplňuje to mojí duši, která prahne po tom něco dělat, něco tvořit. Nedokázala bych se nudit. Ano, někdy toho je možná až až, ale prostě spolupráce, které mě udržují činnou, jsou fakt super a vážím si jich. Těší mě například příjemná spolupráce s Eta, kdy každý měsíc vymýšlíme 4 nové recepty. A abych byla upřímná, úplně nejvíc si sedám na p¤del z toho, že dělám recepty pro forbes.cz. To by mě prostě ve snu nenapadlo 🙂
Co mi ještě k velké radosti chybí, je asi ta kuchařka, na kterou se mě občas ptáte… no, ale asi nepřišla vhodná doba.. 🙂
Když to tady takhle píšu, zdá se to být všechno růžové. Zdá se, jak to všechno skvěle zvládám, stíhám a je to na pohodu.
Není.
V zákulisí je taky hodně zmatku a občas (nebo často?) i stresu. V hlavě mi neustále běží „co, kdy, jak“. Tím, že můj „volný čas“ je dost omezený, musím neustále plánovat a přehodnocovat. Snažím se být co nejefektivnější a popravdě mě to někdy hrozně zmáhá. Nemůžu si ale pomoct. Vím, že bych měla zvolnit a taky si trochu odpočinou. Chtěla bych si hrozně otevřít tu spoustu kuchařek a časáků, co doma mám a říkám si: „až toho budu mít míň..“ A furt to nějak nepřichází.
Záchranou v tom bordelu je každopádně můj trpělivý muž, který pro mě má pochopení (to nechápu 🙂 ). Když jsem někdy fakt unavená, skleslá a mám splín, je to on, kdo mě podrží a povzbudí. Je to on, kterému padnu do náruče, nadechnu se a můžu zase pokračovat dál. Mimochodem je to on, kdo mi vyfotí trpělivě stovky fotek k jedné soutěži na Instagramu, protože se neumím fotit, jsem z toho nervózní a nemůžu si vybrat jednu jedinou 😀
Náš Honzík je neskutečně báječné stvoření, které nám dělá denně spoustu radosti. Ale maminky vědí, že je to i spousta dřiny – námahy fyzické i psychické. A proto přiznávám, že někdy strašně ráda využiju příležitosti, kdy po Honzíkovi dychtivě natahuje ruku babička. Přestože je to někdy fakt záhul, je to díky Honzíkům, že si užívám a využívám všechny ty příležitosti, co mi přišly do cesty.
A co bude dál?
A proto bych si měla teď dát do nové životní etapy jiné sliby, předsevzetí a vize, než abych byla „yummy mummy“ u oltáře. Měla bych víc odpočívat, abych byla víc v klidu a víc si užívala radostí, co plyne z rodinného života. Namísto spousty hodin cvičení bych mohla víc pracovat a místo práce do dlouhého večera bych šla dřív spát. A nebo si místo práce otevřít tu knížku! No, zkrátka, je asi na čase se zase trochu zklidnit – víc pečovat o tu duševní stránku. Cvičit tak akorát, pracovat tak akorát, víc si užívat volna, víc v noci spát a víc se radovat z maličkostí. Méně hlavu zaměstnávat prací a pustit do ní zase víc rozhledu kolem sebe 🙂
Ale stejně mám radost, kam jsem se za ten rok posunula, to mi věřte 🙂 Rok změny to byl. Když něco opravdu chcete, cestu si najdete. Good luck všem, co tu cestu hledají!
